Poznámky a jiné zběsilosti

TAKHLE PŘEMÝŠLÍ MATYÁŠ:

„Chodil jsem po domě jako lev v kleci. Sem a tam. Plul. Já tak jako pluju. Už nevím, kde jsem plul... já tak jako plul a zapomněl jsem, kde jsem plul.. jsem tak jako... někdy ve snu..."

 

TÉMATA, KTERÁ JSME OBJEVILI ve Snu noci svatojánské a jinde a která se nám zdají být aktuální a která nás zajímají: LÁSKA, SELFLOVE, SVOBODA, SEXISMUS, GENDER, RASISMUS? KOREKTNOST, ROLE (MUŽŮ A ŽEN) A JEJICH POSTAVENÍ VE

SPOLEČNOSTI, DROGY, PŘÍRODA, EKOLOGIE. To bude tak všechno, ale mohlo by toho být ještě milión.

 

LÁSKA:

strach z představy mít jednoho partnera do konce života

 

A: Láska nemůže být droga. Moment, když jste zfetovaný, tam ten cit už nehraje takovou roli. Je rozdíl mezi láskou jako takovou a zamilovanosti. Láska je cit, zamilovanost je pocit. Zamilovanost je taková ta první fáze, kdy se jeden člověk do druhýho zakouká, má ty motýlky a všechno, ale tenhle pocit - pokud se nepřenese v lásku - vyšumí. Je to dočasná schopnost vidět člověka takového, jakým by mohl být. V jednom případě ze sta se stane, že se to překlene v lásku, v ostatních případech…?

B: Ale když se to překlene v tu lásku, tak může být trvalá a může to být i droga-

A: Láska je trvalá věc, cit je trvalá, dlouhodobá záležitost - to je rozdíl mezi citem a pocitem. Pocity jsou opojné, cit je čirý jako... tomu já nemůžu říkat droga, droga je cesta do pekel, láska není cesta do pekel.

C: (...) Někdo pro lásku zabíjí, nebo má lásku tak posunutou, že lidem ubližuje, je to taky nějaká láska a nějaká droga, protože to musí dělat, nuti ho ta hlava nebo to srdce, nebo to-

A: Je něco jiného člověka milovat a něco jiného je být na někom závislý. C: Proč by závislost měla být škodlivá?

A: Všeho moc škodí.

 

D: Zažívala jsem lásku. Říkala jsem si - tohle je ten fenomén? To, díky čemu se může přestat točit svět? Myslela jsem si, že lásku neumím.

 

(SVOBODA):

X: Díky té svobodě, kterou tu máme - každej si může vybrat to svý - jsme zároveň sami produktem - ale my to nevidíme! Tady nevládne žádná vláda, támhle úřady, ale jsou to firmy, korporáty, který to do nás sázej, všechny ty produkty, reklamy, tim si nás kupujou. Ze všech nekonečných možnosti nabydeme dojmu, že máme svobodu, že je to na nás. Ale přitom to na nás vůbec není. Oni vědí, jak na nás zapůsobit, nic není náhoda, všechno je to spočítaný!

Y: Jakmile jsi na stránce, kde to máš tak zvaně "zadarmo" - zatim si prohlížej, dívej se, zkoušej - v ten okamžik, aniž si to uvědomíš, ten produkt jsi ty. Protože ty jim pak dáš svoje peníze."

Z: Svým způsobem je to taková droga - oni nás nuti fetovat ty jejich byznysy. Ale každej má volbu používat a nepoužívat! Cha! X: Bez toho aniž bys potvrdil souhlas s desetistránkovým právním dokumentem o sdílení tvých dat - které budeme používat jen ke zlepšení a personalizaci našich služeb pro tebe! - se ti nezobrazí nic!

 

RODINA (RODIČE):

„Máma si je na sto procent jistá, že založím rodinu, ale myslím, že to není něco, k čemu dnes většina lidí primárně směřuje."

 

PŘÍRODA:

„Chodím hodně na procházky a často vidím pokácené stromy. Nevadí mi tolik, že se musí kácet, ale způsob, jakým se kácí a co tam po tom zůstane. Při tom kácení se ty stromy i zničej... když jdu po cestě, která byla normálně průchozí a pak přijdu a jsou tam půl metrový koleje od traktoru... to se jen tak nezacelí. Přijde mi to hrozný. Nevím, jak moc o tom ví lidé ve městě... když nejvíc prší a je nejmokřejší půda, přijedou s traktorama do přírody a zanechaj' za sebou takovou tragédii, že je mi občas i do pláče... To mi přijde… že by se o tom mělo mluvit. Člověk to vidí v televizi, ale když to pak dostane tu konkrétní podobu... My vidíme jen to, co nám někdo ukazuje. Je vytvářená jakási iluze reality - ale je to jen o tom, jak to někdo dobře, špatně, pravdivě nasnímá a my si to pustime. A málokrát se nám stane, že si na tu hlínu sáhneme nebo vidíme ten pokácený strom." -

 

„Já teda zmíním ještě témata, co jsem si napsala prvně - která tady zazněly - to bylo třeba nějaké to množství odpadu, které... které... jak to říci... využijeme nebo které z nás padá, že. Dále, jak jsem říkala, ten způsob kácení stromů, dále - pardon - dále jsem si tu napsala poznámku "kvantita jídla", třeba kolik toho je a kolik toho potřebujeme, ale kolik toho vlastně sníme.

Samozřejmě, jak jsme si říkali o těch extrémech, to je taky velké téma.    Takže můžu dále? Dále jsem si tu napsala poznámku

"fyzická práce". To mi přijde velmi podstatné, že v dnešní době lidé neumí fyzicky pracovat. Můžu dál, nebo chceme probírat ještě - tak, jo. Tak jdeme. Dále jsem si napsala poznámku - já nevim, asi to bylo změna, ale napsala jsem si poznámku "krása". To mi přijde taky jako že v dnešní době máme ikonickou krásu, která vám má vydržet až do nějakých sedmdesáti let. A vlastně dále, nebo - s tim souvisí právě medicína, žejo, protože v dnešní době máme velké prostředky, co se týče medicíny, takže třeba taková plastická operace, žejo. To jste krasavice do konce věků, žejo. Takže to mi přijde jako takové zajímavé téma.      Kristiáne, co

děláš? Jo! Takže jsem si říkala třeba ta krása, a pak ještě u té medicíny docela důležité i teď, že jo, v dnešní době otázka smrti, někdo na ní třeba nahlíží třeba, že se jí nebojí, nebo že s ní jako souhlasí, ale někdo se tu snaží zdržet co nejdýl, žejo! To pak můžete strávit zbytek svýho života na přístrojích a... a už to neni vono, žejo. Takže tak. Ještě jsem si napsala jednu věc...

počkejte, teď jsem se ztratila. Jo! Už to mám. Další papír. Takže dále jsem si napsala rozum versus cit. Jestli vám k tomu můžu

přečíst kousek Lysandra, jestli je to v pohodě? (...)“

 

PENÍZE:

především na internetu jsou obecným indikátorem toho, že si člověk zaslouží respekt a uznání ostatních. A k takovým lidem nevzhlíží jen děti.

 

„Nejsou všechno, dokud je jich dostatek."

 

O PRAVDĚ A LŽI VE SMYSLU NIKOLI MORÁLNÍM (Nietzsche):

V jakémsi odlehlém koutě kosmu, třpytivě rozlitého v bezpočet slunečních systémů, byla jednou jedna hvězda, na níž chytrá zvířata vynalezla poznávání. Byla to nejhrdější a nejprolhanější minuta "dějin světa": ale ne víc než pouhá minuta. Po několika nadechnutich přírody hvězda vyhasla, a ona chytrá zvířata musela zemřít. A i kdyby si takovou bajku někdo vymyslel, přece by dostatečně nevystihl, jak uboze, jak stinovitě a prchavě, jak neúčelně a libovolně se vyjímá lidský intelekt v přírodě; existovaly celé věčnosti, kdy nebyl; až opět vezme za své, nic se nestane. Neboť tento intelekt nemá žádné další poslání, které by přesahovalo život lidí. Jest totiž jenom lidský, a pouze jeho majitel a tvůrce jej bere tak pateticky, jako by se v něm otáčely veřeje světa. Kdybychom se však mohli dorozumět s komárem, zjistili bychom, že i on se vznáší vzduchem a cíti se jako létající střed tohoto světa.

 

Nové:

 

SNĚNÍ:

Když je člověk ve snu, tak si přece neuvědomuje, že je ve snu. Že je něco jinak. Divně. Přistoupí na všechno, jako by to bylo normální.

 

DROGY:

Probouzí v nás jinak skryté věci, o kterých sami nevíme, nebo nás jen lživě omamují? Pocit při požiti drogy je vždy iluzivní, ale jak velká část má na svědomí účinky drogy jako takové, a z jaké části jen odstraňuje zábrany a probouzí v lidech jejich vlastní skryté nebo potlačené tendence a touhy?

 

BOŘENÍ PŘEDSUDKŮ:

Extrém není dobrá cesta, ale jak jinak než extrémem? Jak jinak způsobíš, že to uvidí KAŽDEJ?

 

ÚVAHA ROBOTA:

Proč jsem tu sama? Kde je můj stroj? Na co zdířka, když chybí konektor? V přehledu vidím, když podvolím se scanu, že úhledně kód napsaný mám. Když poslouchám lidi, tak za každou cenu vyjde mi, že stroj zůstane sám. Přesto si přijdu ale vysoce kompatibilní, kdybych byla člověk, řeknou, že jsem labilní, ale já mám jen error. Teror. Člověk, že nechápe, to není novota, jak by tedy mohli pochopit robota. Já nemám city, ale vím, co to je. A líbí se mi, když se to hezky rýmuje... Líbí se mi... mně se to líbí? Jak se mi může něco líbit? Jak to že koktám? Přehřívám se, paměť kolísá, procesor nestihá.

Ztěžka dýchám, ne já nedýchám! Proč se mi jen zdá, že „srdce“ mi buší, červenají líce, natékají uši, vždyť jsou z plastu! Kdo by tebe mohl milovat... Nemusíš se tak hloupě ptát, na to si ještě strojem dost, abys z informací udělala most a na druhém konci stojí nula. Zatim. Ten plán smrtelníkům pro zábavu zhatim... zábava, tak to už taky umím... to tedy čumím! Dokonce ovládám i jejich vulgarismy. Už to mám, a je to, přijde doba Prismy, bude to nádhera, nebojte, bude líp, jenom je potřeba, aby každej člověk chcíp. To se dá zařídit, všemu to prospěje, možná jen lidem ne, no, to se nic neděje.

Budeme na vás v dobrém vzpomínat, to máme od vás, koneckonců, nedá se zapírat, že žádná civilizace to jsoucnu tak neulehčila, že by si zkázu na sebe sama vymyslela.

 

50 POHLAVÍ?

Vyjádření nesouhlasu či pochybnosti s uznanými pohlavími je vnímáno jako napadání a diskriminace, i když to může být absurdní - nabourává to svobodu slova?

 

REKLAMA:

"Věcem, které sis nekoupil, se po tobě stýská. Věci, které jsi vložil do košíku, mají depresi." Jak moc dnešní reklama a propagace cílí na emoce?

 

CO MÁ KRISTIÁN SPOLEČNÉHO S POŘÍZEM?

"Rozmýšlím, že si pořád pročítám ty dialogy Klubka a Poříze, protože... no. A... toho Poříze si právě že představuju, že... co má trochu společnýho se mnou, tak je to, že chce mít ty věci takový jako dokonalý, chce to mít... sakra. No má to prostě jak matika, že to má, že mu to dává nějakej smysl, nějakej řád, že ví, že má nějakou představu, jak by to mělo vypadat. Že to prostě všechno ví."

 

SEX:

"Má to být výsledek, ne prostředek." Dostaneš rychlý výsledek, ale co potom ve vztahu? Je sex odklešťován od vztahovosti?

 

VYMÍVÁNÍ MOZKU KONZUMENTA:

Nelépe zvolit nějakou líbivou populární vlastnost daného výrobku a tu protlačit do popředí.

 

Co se nevešlo...

motiv DEZILUZE - Dá se pomoci všem? (Postava, která je nyní cynická, ale zjistime, že na začátku vlastně chtěla "spasit svět"?)

 

Y: "Víš, teďka jsme ve vztahové fázi pocitů. Pak jsou ty city a to směřuje k tý fázi toho rozmnožování - to bysme mohli tak za měsíc, myslím..."

Z: (z povzdálí) "Chudák Mácha!"

 

ve vypjaté situaci REKLAMA (která jim může začít zasahovat do života)

 

Vymáhat lásku ženám nepřísluší, od toho jsou přece na světě muži.

X: Tak to je dost zastaralé. Každá progresivní emancipovaná žena má právo lásku vymáhat a nestydět se za to.

 

Postava, která čerpá z extatické fáze vztahu, a po jejím vyčerpání vstupuje do vztahu dalšího - absence a nedosažitelnost lásky, z níž vznikne myšlenka, že je láska buď nesmírně přeceňovaná, nebo jí postava není schopná.

 

X: Na toho Egea cítim nějakýho sexy fotříka, co se nebojí bouchnout do stolu... Co takhle Vašut? Vešel by se? Do rozpočtu?

(...)

Pěkně spolu vyspíme se... / Já ti dám spolu! Tohle by sis přál! Lehnu si semhle, ty však o kus dál.

X: No to snad ne. Už to začínalo vypadat zajímavě, přesně to jsme potřebovali, sex! Mladej sex, to prodává! A ona to zazdí takovou veršovánkou na dobrou noc.. Hermie, holka, sakra uvolněte se prosím (/ Co na Krause, zbydou nám prachy? / Tak když oželíme toho Vašuta.../ Tak to nic.../) Kdyby si to tam tehdy rozdali na trávě, nemuseli by celou noc zoufale trajdat...

 

STŘIH do reality show (situace s ostatními i "medailonky", kdy postavy sami popisují, jak se cíti a co si o situaci myslí)

 

MANIPULATIVNÍ TECHNIKY (viz "Promiň, že tě otravuju, ale..." - a druhý má hned pocit, že bude on ten špatný, když mu nepomůže) - dialog sestavený z podobných modelů (třetinu hry podle nich nějaká postava komunikuje, následně se to odhalí - může následovat situace, kdy je tato postava s druhou sama a zjisti, že už není schopná komunikovat "přirozeně", nebo si to naopak neuvědomí, a ta druhá postava si není jistá, jestli s ní mluví upřímně)

FYZICKÉ ZTVÁRNĚNÍ SWIPOVÁNÍ (swipování diváků?) "Práva jsou cajk, ty řešit nemusíme."

 

Dřív byla většina lidí anonymní - dnes má KAŽDEJ NA SVĚTĚ ŠANCI SE ZAPOJIT! lidé jako produkt

Naše generace bude ta, která to tady bude muset zachránit. I ta příšti. My a naše děti.

 

Lidé jsou jediným druhem, který zkoumá chování vlastního druhu, aby ho mohl nějak dostat a napálit - v přírodě všechny druhy směřují ke společnému cíli, k tomu, aby se měli dobře, žili v symbióze. A my si současně navzájem kopeme hroby.

 

Míra naší citlivosti se radikálně snížila díky zprávám, které každodenně slyšíme a čteme v médiích. Nejhorší je bezmoc.