Sandhandler Dámy, pánové, kolegové, přátelé, dobrý den.
Na počátku bylo slovo, a to slovo, bylo Sandy. A proto vás já – já, Sandhandler von Produktbesitzer, všechny vřele vítám na našem výjimečném setkání třetího druhu. Výjimečném proto, že máte možnost, ale hlavně tu čest, být provázeni mojí osobou. Jsem ředitel společnosti Sny S.R.O., aneb přejte si, cokoli chcete. Hm, prosím? Chcete být nesmrtelný? Beze všeho, žádný problém, peníze, moc, slávu, uznání, 30cm? Není to moc? Dobrá, zvětšíme dámu… hahaha… Domluvíme se po setkání.
Vidíte! Málem bych zapomněl… možná vás trošku zajímá, co se tady bude dít? Ha… ne, nelžete… úplně do vás vidím. Ale to by bylo moc jednoduché. Každopádně za chvíli… trošku jsem se porozhlédl… už se blíží… Každý z nich je něčím jiný, všechny jejich nedokonalosti však pospolu tvoří jednu transdimenzionální silovou bariéru, která se nedá přetrhnout, tedy, pokud drží spolu, a spolupracují… Proto bych řekl, že produkt bude více pestrobarevný, než výkřik od Muncha… ah… zvláštní chlapík… Ale milý…
Všechny do jednoho, vás nyní vyzývám k poklidnému sezení a bouřlivému přemýšlení, i když jak tak vidím, tak některým z vás to bude do jisté míry dělat problém. Ovšem za pokus být vnímavý jako Einstein přeci ??? duši neupíšete… Nebo? Dost řečí, trochu popojedem…
Shakespearem komentuje, podkresluje dění na večírku:
Už jen čtyři dny a bude nová luna;
jak ta stará ubývá pomalu!
Mé touze brání jak macecha či zazobaná vdova,
co nechce dopřát jmění mladíkovi.
Čtyři dny hned se do tmy rozplynou
a čtyři noci utečou jak sen;
pak nová luna jak stříbrný luk na nebi napne se
a bude střežit náš svatební obřad.
Tak pravil Shakespeare…
Světla se mění, jsme v zasedačce, nastává „onen den, ona hodina“.
Hraje energická hudba, zbývá 10 minut do začátku schůzky s týmem,všichni obvyklí členové týmu postupně přicházejí do zasedačky.
Přichází LENKA, sedá si hned na své místo, kde zůstane až do začátku meetingu. Otevře si blok a něco si píše. Za ní přichází Čenda. Všimne si diváků, nedbale kývne na pozdrav. Přichází Bosh, zastaví se před svým místem, vypadá nespokojeně – o kousek posune jeho židli a židli vedle něj, sedne si a jen čeká. Dále přichází Rebeka, všem řekne rozjařené a hlasité „Ahoj!“, za ní jde Lévi, který se jí dívá na zadek. Než si jde sednout, možná si obhlídne, jak dnes vypadají jeho kolegyně, možná si chce vedle nějaké sednout, ale přijde si tam sednout někdo jiný.)K Celestě přibíhá Anastázie, která do té doby připravuje podklady, nalévá vodu, upravuje jmenovky atp., možná podává Celestě složku, seznam účastníků schůzky atd.
TIM přijde za Celestou, obejme ji a jde na místo.
CELESTA (do mikrofonu, ve středu jeviště, divákům) Tak začneme!
ANASTÁZIE (přicupitá k Celestě a něco jí špitá do ucha)
CELESTA (odbyde ji) Anastázie, to je jedno. Udělejte to, jak myslíte!
ANASTÁZIE (udělá omluvný posunek a vrací se ke své činnosti)
CELESTA (s kouzelným úsměvem se obrací zpět k divákům) Takže. Většina z nás se už zná, jsme zaběhnutý tým, který si při minulých projektech vedl naprosto skvěle, a právě teď dostal další příležitost ukázat, co v něm je. Já se jmenuji Celesta a budu tento projekt řídit. Kdykoliv cokoliv budete potřebovat, jsem tady pro vás. Přijímám každý názor, každou připomínku, jsem tu proto, abych vás všechny vyslechla a dala dohromady vaše bezpochyby úžasné nápady. Máme tady ale také nové tváře, naše externisty, takže je na začátek představím.
(Přichází MATYLDA.)
Matylda byla k tomuto projektu přizvána jako konzultantka ohledně vztahů a komunikace na pracovišti. (ujišťuje diváky, jako by někdo vznesl nějakou námitku) Nejde o žádnou výjimečnou situaci, Matylda má v popisu práce chodit mezi týmy a kontrolovat, jestli vše probíhá tak, jak má. (Matyldě) Ale já myslím, že si u nás spíše odpočinete.
MATYLDA Pardon, kde tu máte zásuvku?
CELESTA Támhle.
MATYLDA Děkuji! (Oodchází si „nabít mobil“ – někam, kde to diváci neuvidí – bude-li to možné, v tom případě by se vrátila až těsně před začátkem.)
(Přichází J.T., natáčí story na instagram, objede foťákem celý prostor i s hledištěm.)
CELESTA Dále je tu s námi Johnny Toy a.k.a. J. T. Působí na sociálních sítích, je tedy svěžím větrem do plachet našeho projektu a postará se o špičkovou propagaci, která jistě zaujme.
(J.T. zamává rukou před mobilem tak, aby na videu byla vidět jeho ruka mávající Celestě. Ta se zdvořilým úsměvem zamává nazpátek, obrací se zpět na diváky.)
Nakonec představím našeho nového IT specialistu Maxe… (rozhlíží se, ale Max v místnosti není.) Anastázie potvrdil Max účast na dnešním setkání?
(Anastázie pokývá hlavou, že ano.)
Nejspíš se jen někde zdržel A ještě se k nám později možná také připojí klient, pan Sandhandler. Než se ale vrhneme do práce nad samotným produktem, poprosím Rebeku o nás obvyklý uvolňovací rituál! Rebeko…
REBEKA Jdeme na to. Stázko, já tě taky poprosím.
ANASTÁZIE To víš, že jo, Rebčo! Pouštím! (zapne hudbu)
REBEKA Trochu to tu rozhýbeme. Pojďme najít tu dobrou, pozitivní energii v nás a rozvibrovat jí. Rozvibrujeme jí. Jsme spolu. Záříme. Pěkně žlutou barvou, svítíme, a předáváme si to světýlko, vzájemně si ho předáme. (předávají si energii „mexickou vlnou“) Ták. A zpátky. (předávají si vlnu opačným směrem) Pojďme ze židlí a trochu tu energii rozpohybujeme v prostoru. (taneček krok-sun-krok-tlesk?) A semínko, semínko jsme. A rosteme. Vyrosteme jako stromy. Představíme si své kořeny, nabíráme z nich sílu. (Stromy ve větru!) Skvělý. Natáhneme se vysoko, nabereme to krásný a vytlačujem to zlý. (pohybem rukou jdou celým tělem dolů a zase nahoru) Všechno to zlý, co jsme si přinesli z ulice. A pryč s tim!
VŠICHNI PRYČ S TÍM!
REBEKA Výborně! Týme, najděte si všichni partnera. Stázko, pojď ke mně.
ANASTÁZIE Jasně, Rebčo. (přijde k ní)
(Všichni si najdou partnera . Lévi postupně obíhá kolegyně, všechny už ale partnera mají – zbude na něj tedy Čenda.)
REBEKA Chytneme se za ruce řekneme tomu druhému „Jsi produktivní“. (s mikrofonem obchází páry, až dojde k Lence a Boschovi)
LENKA Jsi produktivní.
BOSCH Já vim
LENKA Ale –
(Rebeka odchází od nich směrem k Čendovi)
ANASTÁZIE JSEM PRODUKTIVNÍ.
(Čenda si vezme od Rebeky mikrofon, hned po replice Anastázie.)
ČENDA Já to samozřejmě taky řeknu. Ale v tý půlvteřině mezi „Joooo – jsi produktivní.“ a „Co je zase tohle za pakárnu?“ si vzpomenu na to, co říkává můj táta – a říká to dobře:
(Ze všech na scéně se střihem stane vizuálně Čendův lehce nahrbený táta.)
ANASTÁZIE/otec Nebuď ovce.
Lenka/otec Nebuď houba!
Tim/otec Chceš být jako houba? Nebo jako kámen?
ČENDA Jako kámen, tati.
Bosch/otec Tak se drž svojí cesty. Kašli na ostatní.
MATYLDA/otec Ty si důležitej! Jasný? Kdo je důležitej?
ČENDA Já.
J.T./otec Jasný?
ČENDA Jasný!
LÉVI Máme se rádi?
ČENDA Máme.
LÉVI No vidiš.
ČENDA Divákům Ještě na to úplně nemám, nebejt ovce nebo houba, ale dělám na tom. Jednou to dám. Takže… promiň, tati. (Vrátí se do reality teamového cvičení a řekne svému parťákovi nadšeně) Jsi produktivní!
REBEKA Děkuju, děkuju vám všem!
Všichni My ti taky děkujeme!
CELESTA A jdeme na to!
Část (nebo každý různé nadšeně nebo mechanicky) Joooo!
Skončilo cvičení, všichni si sedají zpět na místa.
ANASTÁZIE Tak kdo si co dá? Jakou kávu, jaké mléko, rostlinné, bez, cukr – s nebo bez…?
CELESTA Ještě bych chvíli počkala, Anastázie, nejdříve si představme náš dnešní produkt. Víme, o co jde, původně je to divadelní hra Sen noci svatojánské. Máme tu tenhle výtisk – Anastázie, rozdejte výtisky. Je to pro nás skvělá příležitost, myslím, že by to mohlo být super –
NĚKDO Jooo
(Anastázie rozdává výtisky)
J.T. Kniha?
CELESTA No, pojmeme to spíš… bude to základ, od kterého se odrazíme.
ČENDA Nemohla by to být aspoň audio knížka?
LENKA Já třeba čtu ráda knížky, pevný… vy ne?
BOSCH Prodej knih klesá…navíc kvalita je z 90% vykupována kvantitou.
MATYLDA Tím myslíte co?
ČENDA Že jsou to většinou sračky.
CELESTA Ta věc není úplná novinka, ale ve své době to mělo velký úspěch.
J.T. („světaznale“) Like. Retro princip funguje – teda je to alespoň deset let starý, ne? No počkejte, na tom fakt jako extrémně záleží, aby to mělo ten správnej efekt – you know?
CELESTA Jde vlastně o znovuuvedení na trh.
J.T. Takže to můžem i rebrandovat? Ale „Šakspér“? Kdo to vymejšlel? To si nikdo nezapamatuje.
LÉVI A to je jméno nebo příjmení?
BOSCH (Johnnymu) Shakespeare. Příjmení.
CELESTA (navazuje na Johnnyho) Pojďme si to probrat konstruktivně; co s tím můžeme udělat, jestli je tam něco, čeho by bylo fajn se chytnout a podobně.
TIM Ty mladý utíkají z civilizace do lesa a tam se to promění v sen. Sen ve spojení s lesem je super. Tam se toho dá vymyslet spousta – duchovní bytosti, rituály – i vizuálně by to vypadalo výborně.
LENKA Vidím to stejně.
J.T. (jako by částečně citoval možný voiceover reklamy, ale ne afektovaně, aby se tomu dalo uvěřit) Les ti plní sny…?
ČENDA K tomu bych se pak ještě vrátil, až se dostaneme k propagaci.
J.T. (ukáže Čendovi zdvižený palec a hodí na něj úsměv na stranu)
LÉVI Pardon, kreativa je vaše, já jsem tady přes peníze, ale já si to přečet a mám v tom trochu zmatek: Kdo s kym na začátku – kdo s kym potom a uprostřed se to navíc zamotá těma drogama.
MATYLDA Drogy?
ČENDA Ty čarovný kytky, jak si to tam kapou do očí – to bych dal pryč – nejsme hipíci v šedesátkách. To nám odežene zákazníky.
CELESTA To opravdu nemusíme akcentovat. Co se týká složitosti vztahů vztahů v té hře – Matyldo – vy jste vztahová odbornice. Můžete nám s tím pomoct?
MATYLDA (s vřelým úsměvem) Jistě! (svižně se zvedne a dojde k flipchartu) Výborně. Tedy –
(Je přerušena příchodem Maxe.)
MAX (vypadá, že spěchal, přesto se snaží působit mile a sympaticky, zvedá mírně ruku na pozdrav) Dobrý ráno.
CELESTA (na Maxe se podívá, ale pohledem uhne jinam dřív, než se stačí vzájemně setkat očima, ostatním) Max, náš IT externista. Prosím, budeme pokračovat.
MAX Opravdu se velice se omlouvám. Nechci narušit… (hledá místo) mm…
REBEKA (ukazuje na místo vedle sebe, polohlasem) Tady je volno.
MAX (zdvořile se usměje, jde na místo vedle Rebeky, Rebece) Jo, super, díky. (ostatním, pokračuje v myšlence)
MATYLDA Nechci dlouho zdržovat nebo snad dokonce nudit, ale pro pochopení opravdu trošičku složitého vztahového pavouka je nutných pár vzhledů do kontextu celé hry.
(odkašle si) Sen noci svatojánské Williama Shakespeara poprvé publikován v roce 1600, nás však přesouvá v čase ještě dále, a až do antických Atén – takže samozřejmě patriarchát, genderová nevyváženost (na flipchart kreslí velmi zjednodušeně symbol pro muže a pro ženy a dává mezi ně znaménko „muž je více než žena“) – to jsou témata, která se objevují napříč hrou a – a to nás zajímá především – napříč vztahy v ní – tedy vztah Thesea a Hippolyty – na pozadí jejich svatby se celý příběh odehrává – vztahy mladých milenců – Heleny, Hermie, Lysandra, Demetria (na flipchart píše počáteční písmena jmen), vše ovšem komplikováno nesouhlasem otce Hermie Egeem. Na počátku je to takto (kreslí šipky mezi postavami), po prvním nakapání magických kapek – aha – tady máme tu drogovou tématiku – je to takto (přidává šipky) a na konci happy end – tedy takto (dokresluje šipky, už z toho není nic čitelné). To jsou tedy dvě první dvě důležité roviny této hry – milostná a sociální – to bych nazvala vztahovou horizontálou.
Kolmo na ní potom vyráží vertikála dvou protipólů – a to je neméně důležité, les vs město, civilizace vs příroda, řád vs chaos. A zajímavé je, že postavy, aby dospěly ke šťastnému konci, tak musí projít právě lesem, přírodou – tedy dialektickou metaforou harmonického chaosu. Pro ještě lepší přehlednost vám to zanesu i do grafu kvantitativní analýzy. (přechází do zcizováku) Ale upřímně je úplně jedno, co tam teď nakreslím, protože mě tady stejně nikdo neposlouchá. Všichni do jednoho vykazují jasné známky naprostého nezájmu, rozptýlenosti a nesoustředění. Tak třeba hned tady paní vedoucí projektu – ztuhlý, nepřirozený úsměv, přespříliš fixovaný pohled a nulový pohyb hlavou – to musí být roky trénovaná póza, která jistě obstála na spoustě meetinzích. (Přechází k Čendovi) Toto je více neurotický typ, všimněte si klepání jeho pravé nohy a občasného vkládání tužky do úst. (Ukazuje na Bosche) Roztěkané pohyby očí po místnosti a kam míří jeho chodidla? Ke dveřím! (směrem k J.T.) Ten je prostě bez jakýchkoliv zástěrek na mobilu… Pochopitelně. (na Maxe) Pan IT externista, který právě dorazil a ještě rozdýchává vyběhnuté eskalátory a přitom se snaží vypadat maximálně soustředěně, jakože „vůbec nevadí, že přišel pozdě, protože teď už tady je na sto procent a ve všem se přece orientuje“. (přejde k Lévimu) Tadyten se na mě mačkal už při cvičení, pak dokonce na Celestu a teď se podívejte – pomalu se přisunuje k Rebece… Ouu to byl smrtící pohled, ale vsadím se, že za chvíli to zkusí na druhou stranu… (na Stázku) Tady máme hraní si s vlasy, prohlížení si nehtů… – A! Podívejte už to dělá! Sune se k Lence – Ale pozor! Tady máme něco docela jiného! Ten slabý dotyk lýtkem… A jemné úsměvy… Znamenají něco?
Zajímavé (vrátí se k flipchartu – návrat do reality) Takže, já myslím, že ta struktura je teď už asi všem jasná, ne?
ČENDA Fte fi jiftá?
LÉVI Život je složitej, že…?
CELESTA Určitě můžeme jít cestou zjednodušování.
LENKA Aby to zase neztratilo hloubku…
ČENDA (rýpne si) Co?
LENKA (nedá se) Hloubku.
ČENDA Ale jsme pořád reklamka, že jo?
LÉVI Já teda ještě – jsem jenom přes ty peníze, ale nezdá se vám, už ten začátek je lehce kontroverzní? Když pominu, že je to napsaný jako nějaká básnička.
CELESTA Jak to myslíte?
EGEUS (LÉVI?) Stěžovat jdu si tady na Hermii (vstane LENKA);
je mi jen pro zlost moje vlastní dcera.
Jen pojď blíž, Demetrie. (vstane ČENDA) Vzácný pane,
tadyhle tomu jsem svou dceru slíbil,
a tady ten – tak předstup, Lysandře! (vstane TIM?) –
pochybným kouzlem popletl jí hlavu.
To tys jí, Lysandře, psal veršovánky,
dárky jí dával na znamení lásky,
to tys jí pěkně zpíval při měsíčku
prolhaným hlasem lásku prolhanou,
kdejakou tretkou práskaně jsi chtěl
obloudit srdce mé nezkušené dcery
a poslušnost, již dcera dluží mně,
ve vzpurnou paličatost proměnit.
(civilně) Abych řekl pravdu, já vůbec nevím, co jsem přečet'.
(pokračuje jako Egeus) Jestliže Hermie, můj vzácný pane,
nesvolí ihned vzít si Demetria,
pak starého se dovolávám práva
naložit s dcerou podle libosti:
buď hned si vezme tady toho pána,
anebo zemře, a to okamžitě – (ostatní reagují „waaauuuu…“)
jak zákon Atén přísně stanoví.
ČENDA Nemá to být komedie?
J.T. Komedie?
CELESTA Podtitulem je to „svatební komedie“.
THESEUS (MAX) Tak slyšíš, Hermie? Měj přece rozum!
Což pro tebe snad otec není bůh?
Což nestvořil tvou krásu? Není snad
jen v jeho pravomoci uchovat
či zničit to, co patří jenom jemu?
Vždyť Demetrius partie je skvělá.
LENKA A Lysandr snad ne?
Bojím se, že tohle rodiče nikdy nezkousnou. Richarda (zvedne se ČENDA) – to je můj přítel – toho vždycky obdivovali.
ANASTÁZIE (jako maminka) „Ty vypadáš v tom bavoráku jak princezna, Leni!“
CELESTA (jako kamarádka) „Tak co, na těch Bahamách, to jste měli krásný, viď?“
REBEKA (jako kamarádka) „Co já bych za to dala.“
MATYLDA (jako kamarádka) „Já jsem to od začátku věděla, že Richard je prostě přesně chlap pro tebe.
(Odcházejí k „Richardovi“ do auta.)
LENKA Není, mami. Mně s ním prostě NĚCO chybí, chápeš? (ČENDA jako Richard a dívky se na ní otočí)… Nechápeš. Já vím. Vždyť Demetrius partie je skvělá. (vyjekne) A Lysandr snad ne?
OSTATNÍ (nechápavě se na ní otočí, ticho)
THESEUS (MAX) To sice ano,
však otcův souhlas dostal Demetrius, (ČENDA – gesto „to jsem já“?)
čímž jeho cena zvyšuje se hned.
HERMIE (LENKA) Promiňte prosím, vzácný pane můj, (MAX – gesto „to jsem já“)
vždyť sama nevím, kde tu smělost beru
před vámi takhle hájit vlastní názor;
nemám to, věřte, příliš ve zvyku.
Směla bych ale vědět, pane můj, (MAX – gesto)
co nejhoršího se mi může stát,
když Demetria odmítnu si vzít?
THESEUS (MAX) Trest smrti tě čeká, anebo klášter,
v němž mužskou tvář už víckrát nespatříš.
HERMIE Růst, žít i zemřít radši chci jak panna,
než dát své tělo muži, který mi
byl proti vůli vnucen. Takovému
násilí se všechno ve mně vzpírá.
THESEUS Jdi a v klidu všechno znovu zvaž.
(Zpět „v realitě“ – všichni se dívají na Celestu.)
CELESTA Tak to je opravdu trochu kontroverzní…
LÉVI …Jak to myslíte – trochu?
BOSCH V daném období to nebylo nic neobvyklého, hlavní slovo měl vždy muž.
J.T. Jenže dneska je to totálně passé.
MATYLDA Mně by zajímalo, jak se k tomu staví její matka.
ČENDA Ta tam nikde neni.
MAX Takovej stereotyp…
CELESTA Je pravda, že s podobnými pasážemi si budeme muset nějak poradit, přece jen pracujeme s materiálem, který se kdysi dostal na trh za naprosto jiných společenských podmínek.
TIM Stejně to nějak zkrátíme, ne?
J.T. Ofkórs – zrychlit, zkrátit – hotovo. Tik-tok – 8 sekund, čísla letí. Lidi nemají čas, ale chtěj se bavit.
MAX Osm sekund? Není to o něco delší?
BOSCH Tištěná faksimile z roku 1623 měla 11 362 slov a hrála se v průměru 2hodiny, 14minut a 36sekund při slovní frekvenci 58slabik za minutu, přirozeně že v angličtině alžbětinské doby.
ČENDA Díky… Za nás, obchoďáky, potřebujeme hlavně jasně vědět, přes co to budeme prodávat.
LÉVI Za humor se toho dá schovat hodně.
ČENDA Potřebujeme téma – humor není téma.
MATYLDA Nebuďme hned negativní.
CELESTA Souhlasím. Zkusíme… třeba… Strana 18. (všichni listují na danou stránku)
LENKA (zaskočená, trochu vyvedená z míry) Tedy to je opravdu…. zastaralé.
MATYLDA Je to nesmírně kruté.
LÉVI (Matyldě) To nesmíte brát tak vážně.
ČENDA rýpne si do Matyldy Tak negativně.
CELESTA Můžeme se trochu mírnit? (zmrazí ho pohledem)
ČENDA Jistě… (Čenda nikdy neměl rád tyhle její vůdcovské manýry)
LÉVI Vždyť to je celý jeden velkej fór.
REBEKA Fór?
LÉVI Jednoznačně.
Demetrius Nechci tě, tak už za mnou nelez, ano?
Blouzním v bludném lese
a marně hledám Hermii, svou lásku.
Tak zmiz už, zmiz.
A už mě, prosím, nech.
Helena Jsi magnet bez citu,
co přitahuje nejryzejší cit.
Tak zbav se té své přitažlivé síly
a tím se zbavíš zároveň i mě.
Demetrius Svádím tě? Nebo si tě namlouvám?
Anebo ti tu říkám bez obalu,
že tě už nechci, že tě nemám rád?
Helena A já tě proto miluju tím víc.
Tvůj pejsek jsem. Mě můžeš stokrát spráskat,
a já se k tobě lísat nepřestanu.
Jak psa mě tluč a třeba do mne kopej,
Dovol mi jenom chodit za tebou.
Demetrius Hned jak tě vidím, dělá se mi mdlo.
Helena Mně je zas mdlo, hned jak tě nevidím.
Demetrius A co tvá cudnost? Nemáš o ni strach?
Takhle se toulat v lese za městem,
a navíc s chlapem, co tě nemá rád!
Panenství! Jaká vzácnost! Ale ty
je klidně svěříš nočním nástrahám!
Helena Proč ne? Což nechrání mě tvoje ctnost?
Opuštěná v tomhle lese nejsem,
když tu mám tebe – ty jsi přece pro mne
celičký svět!
Demetrius Uteču, schovám se ti někde v křoví,
nechám tě dravé zvěři napospas!
Helena I dravá zvěř má citu víc než ty.
Jen utíkej! Ať pozměníme role.
Teď holubička bude stíhat orla.
Demetrius Já jdu. A ty mě necháš, sice ti
provedu v lese něco ošklivého.
Helena Provádíš mi to všude, jak sám víš.
Jsi hulvát, Demetrie, nic než hulvát,
urážíš ve mně celý ženský rod.
Vymáhat lásku ženám nepřísluší,
od toho přece na světě jsou muži.
Odejde Demetrius.
Třeba mne zabij – nehnu se od tebe,
do pekla s tebou půjdu jak do nebe.
Matylda Zajímalo by mě, co vám na tomhle přijde vtipné.
BOSCH Pokud by se to hrálo vážně, tak to komedie není.
MAX Přesně. Je to agresor – šlape po důstojnosti jiné bytosti.
TIM To by se v pralese nestalo.
MATYLDA Kde?
LENKA V pralese.
TIM Přesně tak. Domorodci si váží i svého nepřítele.
ČENDA Trochu se ztrácím.
BOSCH Domácí násilí. Aktuální téma – podle statistik roste zájem ve vyhledávačích o 3,4% měsíčně.
MAX Přesně – Ta Helena, to je normálně týraná ženská.
CELESTA Co obchodní oddělení – umíte si tohle téma představit? Nebo se v tom stále ztrácíte?
ČENDA Umím si to představit. Celkem snadno…
Demetrius Nechci tě, tak už za mnou nelez, ano?
Blouzním v bludném lese
a marně hledám Hermii, svou lásku.
Tak zmiz už, zmiz.
A už mě, prosím, nech.
Helena Jsi magnet bez citu,
co přitahuje nejryzejší cit.
Tak zbav se té své přitažlivé síly
a tím se zbavíš zároveň i mě.
Demetrius Svádím tě? Nebo si tě namlouvám?
Anebo ti tu říkám bez obalu,
že tě už nechci, že tě nemám rád?
Helena A já tě proto miluju tím víc.
Tvůj pejsek jsem. Mě můžeš stokrát spráskat,
a já se k tobě lísat nepřestanu.
Jak psa mě tluč a třeba do mne kopej,
Dovol mi jenom chodit za tebou.
Demetrius Hned jak tě vidím, dělá se mi mdlo.
Helena Mně je zas mdlo, hned jak tě nevidím.
Demetrius A co tvá cudnost? Nemáš o ni strach?
Takhle se toulat v lese za městem,
a navíc s chlapem, co tě nemá rád!
Panenství! Jaká vzácnost! Ale ty
je klidně svěříš nočním nástrahám!
Helena Proč ne? Což nechrání mě tvoje ctnost?
Opuštěná v tomhle lese nejsem,
když tu mám tebe – ty jsi přece pro mne
celičký svět!
Demetrius Uteču, schovám se ti někde v křoví,
nechám tě dravé zvěři napospas!
Helena I dravá zvěř má citu víc než ty.
Jen utíkej! Ať pozměníme role.
Teď holubička bude stíhat orla.
Demetrius Já jdu. A ty mě necháš, sice ti
provedu v lese něco ošklivého.
Helena Provádíš mi to všude, jak sám víš.
Jsi hulvát, Demetrie, nic než hulvát,
urážíš ve mně celý ženský rod.
Vymáhat lásku ženám nepřísluší,
od toho přece na světě jsou muži.
Odejde Demetrius.
Třeba mne zabij – nehnu se od tebe,
do pekla s tebou půjdu jak do nebe.
CELESTA (zatímco odchází s židlí zpět na místo, možná stále trochu rozrušená z její „role“) Rozumím, ale myslím, že to není příliš sympatická interpretace.
ČENDA Určitě není.
ANASTÁZIE Mně je z toho dokonce trošku špatně.
ČENDA Na druhou stranu to ukazuje realitu, kterou žijeme.
LENKA Jak kdo.
J.T. Ale bavíme se pořád o mainstreamu, ne?
CELESTA Jednoznačně – cílovka střední třída věk 25-50. Kohokoliv zasáhneme navíc, je jenom bonus.
J.T. K. Napadá mně – taky je to teď vlastně – jako ne úplně trend – ale prostě se to hodně řeší, že jo – ty sexistický stereotypy. Na to bychom se mohli zaměřit.
MATYLDA Neuvíznout ve stereotypech je zdravé.
LENKA (dívá se na Tima) Nebo neuvíznout vůbec.
Demetria Nechci tě, tak už za mnou nelez, ano?
Bloudím v bludném lese
a marně hledám Hermii, svou lásku.
Ty zmiz, zmiz už. A mě, prosím, nech.
HELEN Jsi magnet bez citu,
co přitahuje nejryzejší cit.
Tak zbav se té své přitažlivé síly
a tím se zbavíš zároveň i mě.
Demetria Svádím tě? Nebo si tě namlouvám?
Anebo ti tu říkám bez obalu,
že tě už nechci, že tě nemám ráda?
HELEN A já tě proto miluju tím víc.
Tvůj pejsek jsem. Mě můžeš stokrát spráskat,
a já se k tobě lísat nepřestanu.
Jak psa mě tluč a třeba do mne kopej,
Dovol mi jenom chodit za tebou.
Demetria Hned jak tě vidím, dělá se mi mdlo.
HELEN Mně je zas mdlo, hned jak tě nevidím.
Demetria A co tvá cudnost? Nemáš o ni strach?
Takhle se toulat v lese za městem,
a navíc s ženskou, co tě nemá ráda!
Panenství! Jaká vzácnost! Ale ty
je klidně svěříš nočním nástrahám!
HELEN Proč ne? Což nechrání mě tvoje ctnost?
Opuštěný v tomhle lese nejsem,
když tu mám tebe – ty jsi přece pro mne
celičký svět!
Demetria Uteču, schovám se ti někde v křoví,
nechám tě dravé zvěři napospas!
HELEN I dravá zvěř má citu víc než ty.
Jen utíkej! Ať pozměníme role.
Teď holub bude stíhat orlici.
Demetria Já jdu. A ty mě necháš, sice ti
provedu v lese něco ošklivého.
HELEN Provádíš mi to všude, jak sama víš.
Jsi hulvát, Demetrio, nic než hulvát,
urážíš ve mně celý mužský rod.
Vymáhat lásku mužům nepřísluší,
od toho přece na světě jsou ženy.
Odejde Demetria.
Třeba mne zabij – nehnu se od tebe,
do pekla s tebou půjdu jak do nebe.
CELESTA No – myslím, že se shodneme na tom, že možností interpretace máme dostatek…
ČENDA Já si myslím, že zatím jediné, na čem se můžeme shodnout je to, že jsme se na ničem neshodli.
MATYLDA Nemusíte hned takhle negativně… můžeme se třeba zamyslet, koho si umíme představit v těch hlavních rolích – kdo je náš dnešní hrdina?
J.T. Strop top! K tomu bych hned něco měl. Podle Googlu je ta hlavní postava, na kterou bychom se každopádně měli zaměřit, protože tahoun, protože tvář, protože značka, je už od Shakespeara předepsanej Afričan. A to je teď hodně trendy.
MATYLDA A vidíte, to jsem ani nevěděla…
J.T. No jo, ale Wiliam věděl.
CELESTA To se hodí, rasovou vyváženost budeme mít pořešenou.
MAX To je jiná hra.
CELESTA Cože?
MAX Jiná Shakespearova hra. Othello. To je mouřenín.
J.T. (podívá se do mobilu) Ježiš, sorry, hoax, to byl překlik.
MATYLDA Ale proč bychom tam nemohli mít černocha?
Všichni ztuhnou, možná vydají korporátní vyděšená zasyčení
CELESTA Nemůžete říkat (naznačí jen rty) č-e-r-n-o-ch…
MATYLDA Aha… Tak co třeba obsadit Af-ro-a-me-ri-ča-na do role Klubka?
CELESTA Zbláznila jste se?! To v žádném případě. (pohledy: Proč?) Vždyť ten tkadlec Klubko je ta postava, co jí proměněněj v osla, to nejde… to by mohlo být bráno jako rasismus…
BOSCH Ale jenom čtvrteční.
ČENDA Prosím?
BOSCH Že je jenom čtvrteční osel. Jen hlavu má oslí. Je tedy jenom čtvrteční osel půlku hry. Takže se vlastně bavíme jen o jedné oslí osmině z celku.
ČENDA Oslí osmina… čili oslina? (gesto na Celestu? „Prosím, tak to jsme se zase hodně posunuli, výborně…“)
MAX V týhle logice ho asi nemůže hrát nikdo. Nikdo nechce být osel.
CELESTA Můžeme se posunout?
MAX Jenom si myslím, že konec rasismu přijde, až už nad těmahle sračkama nebudeme muset přemejšlet.
CELESTA Maxi!
MAX Pardon. Ale musel jsem si to říct.
CELESTA (snaží se zůstat v klidu) Děkujeme za otevřenost.
MATYLDA Když ne čer- Afroameričan, mohl by ho hrát robot. Ten nikomu vadit nebude. A dneska by tam určitě Shakespeare napsal postavy robotů místo elfů.
CELESTA (začíná být zoufalá) Hledejme radši témata, která se lidí skutečně dotýkají…
MAX Ale nemyslíte lidi, myslíte naši cílovku, že?
CELESTA Rozhodně.
ČENDA Tak. Zatím nám z toho vycházejí témata jako pseudohumorné rodinné roztržky, problematická lesní romantika…
LÉVI (dívá se na Lenku) A alternativní sexuální praktiky.
MATYLDA Čím z toho podle vás nejvíce zaujmete – zaujmeme – sme tým – mainstreamového konzumenta? (Dívá se na Anastázii.)
(Celesta pochopí, usměje se na Anastázii.)
CELESTA Stázičko? Mohla byste nám s něčím pomoci? Pojďte.
ANASTÁZIE Co prosím?
CELESTA Povězte, čemu byste dala přednost: Rodinná dovolená, humor, romantika nebo sex?
ANASTÁZIE (chichot) No tak… Za mě asi ta romantická dovolená… no a když tam bude sranda taky, že jo… a (ostýchavě) trocha sexu teda… Dobrý?
CELESTA (zklamaně) Skvělý. Děkujeme… Pojďme to nějak konstruktivně shrnout…
ČENDA Ono je co shrnovat?
Lenka Můžete spíš někdo připomenout to původní zadání od klienta?
TIM Ono nějaké bylo?
CELESTA Jistě. Ale v pojetí reklamy nám investor nechal volnou ruku.
LÉVI Volné zadání? To potom finance letí, a to se nedá uhlídat. Upozorňuji za naše oddělení.
ČENDA A kdo že to vlastně platí?
Lenka A přijde teda?
SANDHANDLER Ale já jsem samozřejmě celou dobu tady. (Sandhandler se ozve z hlediště a uličkou mezi diváky přichází do scény) Promiňte, nechtěl jsem vás rušit. Je to zatím moc zajímavé. Pokračujte. Jako bych tu… No, myslím, že potřebujete najít téma té naší reklamní kampaně, že? (úsměv)
CELESTA Ano. Má někdo nějaký další návrh?
(Rozjede se další debata, kterou ale neslyšíme – jako by Sandhandler vypnul zvuk. Ve svém monologu tak Sandhandler může volně přecházet od jednoho „exponátu“ ke druhému.)
SANDHANDLER (divákům) Jestli čekáte, že teď do toho vnesu trochu světla, musím vás zklamat. I když by to bylo hezké: I řekl Sandy „Buď světlo!“ A bylo by světlo. Možná jsem měl vybrat jinou knihu.
Ale světlo je přece na konci každého tunelu… Takže se netrapte, mí nevědomí. Popojedem!
(Gestem Sandhandler zase zapne zvuk – debata nad tématem se výrazně posunula.)
J.T. Ekologie je super trendy!
ANASTÁZIE Právě – a –
BOSCH Podle jednoho z odhadů by mohlo v roce 2050 plavat v mořích víc plastu než ryb.
ANASTÁZIE Nebo verlyb. Ty sou strašně ohrožený.
CELESTA Oceány jsou sice fajn, ale spíš bych se soustředila na ten les.
J.T. V tom případě bych se zaměřil na deforestaci – odlesňování. Plantáže, palmový olej a tak podobně!? To je téma! To zaujme každýho.
BOSCH Jeho produkce už nezvratně poškodila pralesy v Malajsii a Indonésii.
LÉVI A není ta Malajsie trochu z ruky? I finančně teda – za naše oddělení? Všude dobře, doma nejlíp?
J.T. Naopak… na exotiku 100 % namotáme víc lidí. Radši na Maledivy než se cáchat u Mácháče, ne?
ANASTÁZIE Právě, že k moři a tam žijou verlyby.
CELESTA Anastázie, už ne.
ČENDA Ale v lese velryby nežijou.
ANASTÁZIE Já jenom…
MAX Nemůže to doříct?
CELESTA Někdo kafe? (Lévi zvedne ruku) Anastázie… vy taky kávu?
SANDHANDLER (celou dobu si pročítá Sen) Ne, ale – narazil jsem zde na velmi pěknou pasáž.
OBERON S jitřenkou vždycky rád si pošpásuju
když jako lovec chodím po mlází
až do chvíle, kdy slunce vychází
nad zelenou širokou mořskou plání
zlatými plameny pak rozžíhá ji.
TIM Krásný – ale takhle už to dávno na spoustě míst nevypadá. Leda, že by to byl sen o tom, co už není. Já bych dokonce řek, že přírodu drancujeme.
LENKA Přesně – tady je to napsaný!
LENKA – TITANIE Hleďte být k službám tady pánovi,
skákejte kolem něho jako diví,
noste mu švestky, meruňky a slívy,
a potom z vosku svíčky nadělejte,
zadečky světlušek je zažíhejte,
pánovi v lese světlo udělejte,
motýlí křídla honem naškubejte,
o mého pána po všech stránkách dbejte,
pořád se před ním pěkně uklánějte!
ČENDA Drancování dobrý – ale hlavně bychom se měli opřít o ty postavy, promovat to stejně budeme přes obličeje…
TIM Přesně – aby k nám ty bytosti promlouvaly. Ale to mohou být i rostliny nebo zvířata. Taky mají duši.
Lenka Ohrožená kytka! Bude nám jí líto.
TIM Budeme ji chtít zachránit.
MATYLDA To zní hezky empaticky.
ČENDA Kytky jako ne-e, musí to mít vobličej hlavně, kytky nemaj vobličej, to je blbost.
TIM Tukan! Duch pralesa!
ČENDA Time, prosim tě, hele, tukany taky ne, prostě ne, jako jasně, pták je taky zvíře, ale technicky vzato ne, nemá vobličej – známe všichni tukana, ne? To je v podstatě lítající banán – sova, oukej, tý zvětšíme voči, dobrý, ale tukany NE. Hele za nás, za obchoďáky, zvířátka super, beru. Je to levný, jednoduchý, pojďme klidně přes ty zvířata.
CELESTA Dobře! Lenko jestli bych tě mohla poprosit o eko slogan, který se týká přírody, životního prostředí, klidně i zvířat – ne tukanů… Lenko, jestli tě můžu poprosit?
(Lenka si trošku sní o milování s Timem…)
Lenko?
TIM Leni…
Lenka Miluj mě… miluj se… se i s medvědem.
ČENDA S medvědem?
Lenka Citace ze Snu: str 24: Oberon: Miluj se i s medvědem.
J.T. Ta erotika je za mě fajn, sex sells, to víme, ale není ten medvěd možná trochu moc „Grrrr“?
Lenka Tak mládě? Mládě medvěda ledního? Dobrá by mohla být panda!
LÉVI Tu nám Číňani nepučej. A pronájem nezaplatíme. Za naše oddělení.
REBEKA A co medvídek koala?
ANASTÁZIE Ty sou strašně roztomilý!
J.T. Yes – to by něco mohlo házet…můžeme na to spolu mrknout?
(Vyzve Čendu, začnou něco nad tabletem řešit.)
BOSCH Koala není medvěd, ale stromový vačnatec žijící v Austrálii. Je jediným žijícím zástupcem čeledi koalovitých.
ČENDA To je snad jedno – lidi ho milujou.
LÉVI Navíc je mnohem menší, to bude levnější.
REBEKA Chcete říct, že koala bude říkat Miluj se s medvědem?
Lenka – i s medvědem…
TIM Představuju si džungli, všude zeleno. A pomalu se obraz přesouvá na koalu a z jejího vaku postupně začíná vykukovat mládě.
LÉVI Matka s mládětem bude o dost dražší.
TIM …přibližujem přibližujem až je v obraze jen mládě, pomalé rozostřovaní a zazní: Miluj se i s medvědem!
MAX Není to trochu kýč?
CELESTA Myslím, že kvůli tomu tady nejste, Maxi. Až se my rozhodneme, potom vy zajistíte technické řešení, víme?
MAX Samozřejmě.
J.T. Ta reklama by k těm uživatelům měla každopádně promlouvat, aby ses cítil, že jsi toho součástí. Mrkněte – je to jenom nástřel.
Na plátně kýč – prales, slunce vychází, stylizovaná koala leze za prvním paprskem, z vaku vykoukne mládě. Zamrká očičkama, vyskáčou z něj srdíčka, velká kolaa se podívá svým hnusným digitálním obličejem do kamery a řekne: „Miluj se i s medvědem!“
MAX Ty wole…
CELESTA No…
(Do všeobecných rozpaků se postaví Matylda – zdá se, že je poněkud mimo – v ruce drží text Snu – začíná z něj uhranutě citovat, zatímco na plátně se znovu a znovu odvíjí příšerně kýčovitý návrh koalí reklamy.)
MATYLDA To jsou jen výmysly tvé žárlivosti:
Kdykoli nám všem od začátku léta
v údolí, lese, na louce či kopci,
do tance vítr hrál jak na píšťalu,
vpadls nám do toho svou řevnivostí.
(Na plátně se najednou začínají promítat obrazy přírodní zkázy – vlny, požáry, kácení lesa.)
Protože marně namáhal se vítr,
nám na truc z moře vysál jedovatou
mlhu. Jak spadla na zem, každá říčka,
i nejskromnější, tak se nadmula,
že její vody vylily se z břehů.
ČENDA To tam pouštíš ty?
J.T. Vůbec.
MATYLDA A proto marně dřel se tažný vůl
a oráč za ním marně cedil pot,
obilí shnilo dřív, než mohlo dozrát
a ovčí pastviny jsou zatopené –
pomřelo stádo, krkavci hned ztloustli.
CELESTA Můžete to někdo vypnout?
SANDHANDLER Ne, počkejte, to mě zajímá…
MATYLDA Kde si dřív hrály děti, je teď bahno,
bludiště stezek na přerostlých polích
zarostlo tak, že nepozná je nikdo.
Ten nelad dokonale převrátil
koloběh roku: Jaro, léto,
plodivý podzim, přeukrutná zima
převlékly šat a popletený svět
je od sebe už vůbec nerozezná.
Celý ten řetěz zla však pochází
z našeho sváru. My za všechno můžem.
(Vše se zastaví, video se vypne – resp se zastavil obraz koaly. Matylda se zdá být poněkud mimo sebe. Trošku zavrávorá, kupodivu Bosch k ní přiskočí a pomáhá jí.)
MATYLDA Promiňte… nemohla jsem si pomoct. Ale je to v té hře.
SANDHANDLER Zajímavé, upřímně masochistické, takové pěkně sebetrýznivé – to „my za všechno můžeme!“
ANASTÁZIE Právě – a můžeme i za ty verliby.
ČENDA Už jsme si odsouhlasili ty koaly, ne?
LÉVI Je teda pravda, že „Jak vytrhnout velrybě stoličku, to má u nás tradici.”
ČENDA Hovězí vám nevadí a nad velrybama se roztýkáte.
ANASTÁZIE Cože? Verlyby umíraj každičký den a příčinou je člověk. Šedý plýtvákovec, verlyba z Grónska a ty vor…vorvaňové (nevzpomene si) již byly zahrnuty… ohrožené… mezi druhy vyhynutím z důvodu komerčního lovu. A nejen lovem. Nalézáme verlyby plné plastu. Představa, že obal od mé protejn tyčky neskončí v odpadním koši ale třeba v břiše toho plýtváka, je má noční můra.
MAX Takže jezdíš sbírat odpadky?
ANASTÁZIE Cože?
MAX Sebereš se a jedeš?
MATYLDA Maxi…
MAX Kolikrát jsi byla ty odpadky sbírat?
CELESTA Maxi…!
MAX Hlavně se na fejsíčku tvářit jako největší ekolog.
(Celesta si měří Maxe pohledem.)
MATYLDA Možná bychom nemuseli takhle…
ČENDA …negativně?
MATYLDA osobně.
CELESTA Anastázie, běžte si raději sednout.
SANDHANDLER Nechci rušit tu vaši pěknou, šťavnatou tvůrčí debatu – ale jak to nakonec dopadlo? Koala, velryba – nebo…?
ANASTÁZIE Víte, že držíte v rukou recyklistikovatelné kelímky!?
ČENDA Koala, prosím…
ANASTÁZIE Kdybych vám to nevyměnila tak máte furt ty plastový!
CELESTA Záleží, kde najdeme vyšší prodejní potenciál.
MAX Jasně, o to jde…
CELESTA Prosím?
TIM Les jako bytost napojená na vesmír!
CELESTA Teď ne, Time!
Lenka Ty jo – došlo vám, že vesmír obsahuje slovo MÍR?
ČENDA Táta má pravdu, lidstvo je v prdeli.
LÉVI Nemáte z toho takovej divnej pocit?
ANASTÁZIE Já velmi!
MATYLDA Celesto…
SANDHANDLER Tak víme už?
CELESTA Moment!!!
SANDHANDLER Tak pardon!
CELESTA Omlouvám se.
MAX Řídí to tady ještě někdo?
CELESTA Samozřejmě!
MATYLDA Nechtělo by to…
CELESTA Ne!
MATYLDA Dát si pauzu…
REBEKA A nebo si můžeme dát nějaké cvičení na uvolnění, barvy duhy, třeba…
CELESTA Myslím, že bychom si měli dát krátkou pauzu.
Pauza, všichni odchází z místnosti do kuřárny, ke kopírce, Celesta zůstává sama; pustí si video s koťátkem.
CELESTA Já se ti můžu na nějaký hajpovací cvičení vykašlat! Máme se rádi, jsme lidi co táhnou za jeden provaz, jsme jedna velká rodina – a já bohužel kapitán a musim tuhle podělanou loď plnou neschopnejch dotlačit námořníků do přístavu! A znova to zvládnu – a to ani nemusím žrát prášky, Rebeko. Zvládla bych to i bez tý přiblblý sekretářky – pardon – asistentky officu. Ironicky Kdykoliv cokoliv budete potřebovat, jsem tady pro vás. Přijímám každý názor, každou připomínku, jsem tu proto, abych vás všechny vyslechla a polaskala a přebalila!!!!
BOSCH (mobil se po chvilce vybije) Sakra. (Vezme nabíječku a jde k zásuvce, kde je zastrčený kabel.) Od čeho to sakra je ? (Chvíli přemýšlí, od čeho by mohl být, pak ho vytrhne ze zásuvky a zapojí si mobil.)
Vejde opatrně Max
MAX Můžu?
(Celesta pokrčí rameny.)
V pohodě?
CELESTA Co ten zájem, najednou?
MAX Přišel jsem se omluvit. Neboj, všichni sou u kafe nebo kouřej.
CELESTA No, co teda?
MAX Já sem ti vděčnej, že si mi to místo dohodila.
CELESTA Pamatuješ si, že jsem ti řikala, že to poděláš?
MAX Protože mi to přijde ještě šílenější, než sem si dokázal představit. Ale zvládnu to. Kvůli nám.
CELESTA Jak – kvůli nám?
MAX Mně přece nejde o to místo.
CELESTA Co?
(Vejde Čenda.)
CELESTA Mohl jste mi to říct dřív. (Čendovi) Potřebujete něco?
ČENDA Nechal jsem si tady poznámky. Chtěl jsem si během pauzy projít, kam jsme se dostali. Nechtěl jsem rušit.
MAX Já vám taky nechci ubírat z vaší pauzy. Je to náročné vést takový tým. Což jsem netušil.
ČENDA Tak za chvíli. Je ještě chvíli pauzička, že?
CELESTA Jo.
(Čenda odejde.)
MAX Tak co?
CELESTA Co – co?
MAX Jestli dobrý.
CELESTA Já nevim – já bych přece taky byla ráda, aby to fungovalo.
MAX Můžu tě obejmout?
CELESTA Co blb…
MAX Díky. Tentokrát to už neposeru, šéfová.
LÉVI Mohl bych…
ANASTÁZIE Latéčko, mléčka maléčko, bez cukru!
LÉVI Přesně.
ANASTÁZIE Já si to pamatuju od minule. Dal jste si dvě.
LÉVI A to vy takhle si o každym si to…
ANASTÁZIE O každym ne… (Vine se trošku k němu, ale vyruší je J.T., Anastázie odskočí.) Jééé – co to tady spadlo…
(J.T. je zaskočen, trošku ztuhne, Anastázie začne z rozpaků brebentit.)
J.T. Dal bych si…
ANASTÁZIE Ahoj, G.T., ty jo! Jak se ti zatím s náma pracuje? Ježiš, promiň! Nevadí, když si budeme tykat? Já si mimo práci tykám skoro s každým. Skoro. (Mrkne na Léviho.)
LÉVI Já si odskočim. (Odejde.)
J.T. Super.
ANASTÁZIE Myslíš, že bych tě… (Rozmýšlí se, je jí trapně.) Nikdy bych si nemyslela, že budu mít tu čest pracovat s někým takhle slavným jako seš ty! Jako asistentka officu se teda potkávám s různýma důležitýma lidma,(řekne to přesně jak se to píše), ale tak ty seš o levely, levely úplně up. (J. T. pohled wtf, ale Anastázie si toho nevšimla.) To je trapný, teď to vypadá, že tě balim, co? Ale to tak není, já balím, někoho jinýho… Tobě řeknu, tobě důvěřuju, mně se líbí tamhle pan Léviho.
(Voda se uvaří – J. T. si zalévá kafe.)
Tak díky za super pokec… A myslíš… že bych tě ještě mohla poprosit o autograf?
(J.T. nechápe, ale když mu Anastázie podstrčí tužku a svůj super růžový notýsek, podepíše se, odchází.)
Díky, to je úplně fanatický! (V ruce drží notýsek.)
TIM a LENKA se ocitnou sami – někde v kuchyňce? – nejsou zde naprosto bezpečni, ale mluvit mohou, oba zpočátku chvíli mlčí.
LENKA (když si všimne Tima a vidí, že jsou v kuchyňce sami, po chvíli, co se na něj dívá, vedle sebe bezmyšlenkovitě položí desky a Tima silně obejme / chytne ho za ruce / něco na ten způsob) Dobrý den. Už bych to nevydržela ani o den dýl!
TIM Včera doma všechno v pohodě?
LENKA Jo –
(Vejde Bosch. Tim a Lenka mlčí. Bosch, zdá se, neshledává nastalou situaci nijak zvláštní. Lenka s Timem po sobě pokukují, působí trochu jako puberťáci vzrušení nebezpečím, že je někdo přistihne při něčem zakázaném, čekají, až odejde. Bosche před odchodem zaujmou v kuchyňce odložené desky. Svižně je vezme do rukou, očima sjede shora dolů jejich přední a zdola nahoru zadní stranu, zalistuje v nich a položí je zpět na místo. To vše bez povšimnutí těch dvou.)
LENKA … jen Richard přišel z práce dřív, už jsem nemohla psát.
TIM Jasně.
LENKA Chtěla bych se tě zeptat, než jsi odletěl, jak jsme byli u tebe, jestli už jsi to někdy takhle předtím s někým…? Jak jsme to zkusili spolu, to bylo pro mě poprvý.
TIM Lidi se moc bojej, že budou trapný a divný, ale podle mě je to jen takovej povrchovej pocit, kterej je úplně nedůležitej.
LENKA (jen ho poslouchá, dívá se na něj, je to pro ni něco nevšedního a příjemného) Hm.
TIM (vyletí) Super…SKVĚLÝ! (Má se k odchodu.)
LENKA (místo rozloučení se na něj usměje, ale vzpomene si na desky – hned je zmerčí pohledem a přitiskne si je na prsou)
TIM (vykoukne zpět do kuchyňky a nakonec ještě dodá) Také vám to sluší, Lenko. (Udělá veselý obličej a odejde zpět do zasedačky.)
Pauza končí, všichni postupně chodí zpátky, jediná MATYLDA nejde.
CELESTA Pokračujeme??
ANASTÁZIE Ještě chybííí…
(MATYLDA přichází, ale její tempo je velmi pomalé a sekané)
MATYLDA UŽŽ………………BĚĚŽŽÍÍ…MMM.
(Zpomaleně zapojí kabel, který Celesta vytáhla, do zásuvky – jakmile je kabel v zásuvce, vrací se do normálního tempa – posadí se na židli, ostatní na ni udiveně zírají, nejvíc BOSCH – ten se dokonce postaví.)
CELESTA Matyldo, jste v pořádku?
MATYLDA Ano, v naprostém pořádku. (Zmateně střídá pohled na Celestu a Bosche.)
CELESTA Dobře, tak můžeme pokračovat? Boschi ?
(BOSCH neodpovídá a stále zírá na Matyldu.)
Boschi? Chcete si vzít slovo? Na něco jste přišel?
BOSCH ANO! … Ale ještě to musím propočítat! (Posadí se a začne si psát do notýsku.)
CELESTA Co kdybychom se zas trochu uvolnili? Pročistíme energii. Jsme tým! Rebeko?
REBEKA Jasně. Máme se rádi, máme rádi toho vedle sebe, jsme spolu. Jo! A pojďme s tím ošklivým pryč. Nabereme všechno špatné (a pryč s tím)! – (nadechne se, vydechne hluboce na slabiku HA)
VŠICHNI (opakují po ní – nádech) HA / PRYČ S TIM)
REBEKA Vodhoďte to pryč! Pomůžeme taky kamarádovi, serveme to ze sebe navzájem! (Natáhne ruce k ostatním a švihne jimi za sebe.) HA.
VŠICHNI (opakují po ní, natahují k sobě navzájem ruce a „odhazují“ ze sebe to „ošklivý“)
REBEKA Servi to z něj, zahoď to! No! Super. Ták. A pojďme si to pěkně užít. Je nám pěkně, usmíváme se. Pojďme se tomu zasmát (začne se smát, ostatní také). Zasmějeme se spolu! (začne se smát – vznikne z toho to cvičení HA-HI-HA-HO-HA-HO-HO-HO) Jste úžasný, skvělý, úplně to z vás cítím, super.
Nádhera. Skvělá práce – myslím, že bychom si všichni zasloužili trochu lásky, pojďme si navzájem poděkovat. (přijde na pravý konec půlkruhu) Jsme součástí nekonečné řady štěstí. Teď a tady. Společně. Podíváme se na kolegu po naší pravici, položíme mu ruku na rameno a do očí mu řekneme: „děkuji ti / mám tě rád“.
VŠICHNI (každý dává postupně ruku na rameno svého kolegy a opakuje „děkuji ti / mám tě rád")
LÉVI (chtěl by dát ruku na něčí rameno, ale nikoho vedle sebe nemá) Mám… (uvědomí si to) tě rád. Tak. Tohle je můj život. I nekonečná řada končí mnou. Kamkoli přijdu, jsem pátý kolo u vozu. Třetí kolo u koloběžky. Druhý kolo u mlýna. První kolo u čtverce. Jsem sám. A jsem panic.
REBEKA To teda nejseš.
LÉVI No to bych si musel pamatovat…
REBEKA Myslíš?
(Anastázie drží těhotenský test, přichází za ní ČENDA.)
ČENDA Neruším? Mám jít pryč?
ANASTÁZIE Mně je to jedno.
ČENDA Jak se to stalo?
ANASTÁZIE Já… Nemám tušení. Vůbec… Když…
ČENDA Stázko… Mohu Vám tak říkat?
ANASTÁZIE (přikývne)
ČENDA (sedá si k ní, chlácholí ji) Ššš… (Já Vám tak nemusím říkat) Neplačte… A kdo – ?
ANASTÁZIE Ono se to stalo za mými zády… víte!?
ČENDA Tak to je vůbec nejhorší.
ANASTÁZIE Žejo, člověk prostě si nějak žejo žije a najednou je všecko jinak!
ČENDA A kdo, kdo…?
ANASTÁZIE Mé nebe, mé slunce, můj kumulus, mé CO2 i mé nejvoňavější zrnko z kávovaru!
ČENDA Stázko, soustřeďte se, prosím, chvíli a povězte mi…
ANASTÁZIE Jaká Stázka!? Anastázie! Kdo Vám dovolil mi tak říkat?
ČENDA Stáz- Anastázie… buďte klidná, to malé bude mít určitě skvělou maminku.
ANASTÁZIE Ale proč!? JÁ můžu být taky nejlepší matka na světě, ne?!
(Anastázie rozzuřeně odchází.)
ČENDA (zmateně) To jistě…
(STŘIH zpět do „reality“.)
LÉVI Cože? A to se stalo jak?
REBEKA Tak já ti připomenu, co se dělo ještě před tím.
(STŘIH – VEČÍREK, LÉVI v jedné části jeviště – snaží se sbalit holku, chová se nemožně, všechny dívky ho postupně odmítají, v druhé části jeviště je REBEKA – prožívá svou manickou fázi, tančí energický a trochu bláznivý tanec, je upřímně veselá, ale její chování působí trochu nevhodně, LÉVI se náhodou sjede čokoládou z čokoládové fontány – PROMĚNÍ SE TÍM, ŽE PROJDE ZA FLIPCHARTEM – najednou je okouzlující, všechny dívky si ho najednou začínají všímat, ale on má oči jen pro jejich kreditky – LÉVIHO TANEČEK – tancem uhrane Rebeku – celou dobu je sleduje ANASTÁZIE, která jim průběžně kření.)
LÉVI Tu jejich boudu jsem prokouk'. Chtěj ze mě udělat
osla, vyděsit mě. Ale já se odsaď nehnu, kdyby se
na hlavu stavěli. Budu se tu procházet a zazpívám si,
aby viděli, že se nebojím.
(zpívá)
Byl jeden kos, měl žlutej nos
a drozd zas pěkně zpíval.
Střízlík měl zlost a řekl dost,
vrabčák se posmíval.
REBEKA Pěj, smrtelníku, pěj dál, prosím tě!
Tvůj krásný hlas hned omámil můj sluch.
Tvůj lepý zjev zas okouzlil můj zrak.
Tvůj půvab působí – a okamžitě,
a přísahat mě nutí: miluji tě!
LÉVI Já vám to nechci brát, milostpani, ale zrovna rozumný
mi to od vás nepřijde. Ovšem, popravdě řečeno,
láska a rozum jsou dneska spolu na štíru.
Tím větší škoda, že se nenajde někdo,
kdo by je zas dal dohromady. To jsou moudrosti, co?
REBEKA Jsi stejně duchaplný jako krásný.
Teď si tě do květin posadím,
tvářinky polaskám, drž, miláčku,
hlavinku růžemi ti přizdobím,
ušíčka zulíbám, drž, ušáčku.
Jak svlačec po tobě se budu pnout,
po tobě plazit budu se jak břečťan
po drsných prstech kůry jilmové.
Já tě snad kousnu, já tě láskou sním.
(Odvádí si LÉVIHO pryč, naznačíme sex, Rebeka se probere.)
REBEKA O pět dní později. (vytáhne svůj test, je evidentně v pr…, hodí ho do koše.)
LÉVI (zahlédne REBEKU) Dobrý den!
REBEKA Von si to ani nepamatuje…Vypadni z mýho života. (Lévi zmateně odchází)
LÉVI Nashledanou…
ANASTÁZIE (viděla to, vytahuje test z koše, rozpláče se – kus ze Shakespeara)
Někdo má smůlu, někdo šťastný je.
I věcem všedním, bezvýznamným dost
bůh lásky dává lesk i důstojnost:
vidí, co vidět chce,
zrak na nic mu je, proto se Amor slepý zobrazuje.
Soudností neoplývá – jak jinak, když křídla má,
však schází mu k nim zrak!
V nejednom ohledu je jako dítě, hned všechno poplete – a náležitě!
ČENDA Tak tohle byl přesně případ tý jejich vztahový pavučinky. Skáču s nima, ale neskáču jim na to.
CELESTA Můžeme pokračovat? Rebeko?
REBEKA Jasně, pojďme na to!
REBEKA Proč? … Do hajzlu… DO HAJZLU. (začne nakonec vyndávat všechny prášky z platíčka, začíná být roztřesená, nabírá na záchvat) Ty blbe. (zrychluje se jí dech, nabírá na vzteklý pláč) Jsem skvělá, jsem produktivní, lidi mě maj rádi. SKVĚLÁ, PRODUKTIVNÍ,… RÁDI… JSEM ŠŤASTNÁ, JO! JSEM ŠŤASTNÁ! MILUJU SVOJÍ PRÁCI! (rychle se zvedne, aby se při tom na sebe mohla dívat) MILUJU SVŮJ ŽIVOT??? MILUJU!!! Nikdo nic netuší. Jsem v pohodě, KURVA! JSEM V POHODĚ!
CELESTA Jste v pořádku, Rebeko?
REBEKA Řekla jsem něco nahlas?
CELESTA To ne, ale…
REBEKA Jasně, že jsem v pohodě.
(Celesta k ní dojde, vezme si jí stranou.)
CELESTA (šeptem) Se mnou se zase nemusíte bát o čemkoliv mluvit. Ráda vás vyslechnu, pokud máte nějaký problém. Jsem tu pro vás…
REBEKA Já vím… a vy jste v pohodě?
(Opustí šokovanou Celestu. Realita se promění v tu Celestinu, resp. Sandhandlerovu.)
SANDHANDLER To se mi líbilo – krysa pěkně v koutě a hryz! Z totálního fakapu rovnou do útoku. A zdá se, že se holčička trefila. Paní dokonalá se nezdá být úplně v pohodě…
Celestě se zdá, že slyší , jak ji ostatní pomlouvají – do toho se snaží komunikovat se Sandhandlerem – jejich dialog je realita, ostatní věty si Celesta ve svém stihomamu domýšlí.
ČENDA Takže zase nic nemáme?
LENKA Já bych to hned nezahazovala.
CELESTA Než se vrátíme k finálním návrhům – samozřejmě je to jen nahozený základ, může se toho ještě hodně změnit, to Vy jistě znáte –
SANDHANDLER Očividně víte, o čem mluvíte. Ale přesto, když o tom tak znovu přemýšlím…
TIM Tukan je duch lesa a je neuvěřitelně vizuální, nechápu to.
LÉVI To v životě nezaplatíme. Neměl by to někdo hlídat?
CELESTA (snaží se zastřít svoji paniku) To je naprosto běžné, s nejistotou tady bojujeme denně, toho se vůbec nemusíte bát, my se o všechno postaráme.
SANDHANDLER Já právě nevím, jestli to neudělat celé nějak jinak, víte?
MAX Takže kýč…
MATYLDA Není potřeba být hned negativní.
CELESTA (je úplně rozhozená – celé jinak?) A o čem konkrétně z těch věcí, o kterých jsme mluvili, byste se ještě chtěl pobavit?
SANDHANDLER Mně by se to zkrátka líbilo tak, kdybychom ten produkt mohli uvést jako to, čím to opravdu je.
REBEKA Ale kontroluje jí někdo?
BOSCH Audiovizuální kamerový systém. Zaznamenává všechno.
ANASTÁZIE (kouká do objektivu bezpečnostní kamery) A to nás jako natáčí furt?
CELESTA (zařve) MOHLA BYCH VÁS POPROSIT… (Všichni ztuhnou; pak už běžným tónem hlasu) Vrátíme se k našemu produktu. (Sandhandlerovi) Omlouvám se, tohle bylo vysoce neprofesionální. (s pohledem na ostatní) Už se to nebude opakovat. (zpět na Sandhandlera) Kde jsme skončili?
SANDHANDLER Myslím, že ten produkt má sám o sobě takovou hodnotu, že nakonec to není potřeba, přidávat k tomu něco, co s tím vlastně… nesouvisí.
TIM Přesně tak!
CELESTA Time, prosím Vás –
TIM Nechte mě to říct!
CELESTA Prosím…
TIM Já to chápu. Já už jsem na to jenom zvyklej, jak se tu pracuje. Ale lhal bych, kdybych řek', že mě to někdy nemrzí. (Sandhandlerovi) Proč dělat z věci něco, co není – že jo?
SANDHANDLER Je s tím problém? Pojmenovávat věci tak, jak jsou?
ČENDA To mi přijde hodně odvážný.
CELESTA Na to možná ani nemáme odsouhlasené postupy.
TIM Bez postupů to nejde?
J.T. Tak nám řekni, co je s tim, co jsme tady vymysleli, špatně?
ČENDA Hlavně bez domorodců, prosim tě.
TIM … Hele. Než jsem jel k domorodcům…
ČENDA A jsou tady…
LENKA Nechte ho to říct!
TIM Ano, než jsem tam jel, tak jsem si na to musel nejdřív vydělat.
MAX Ale jsme lidi, ne? Domorodci jsou taky lidi.
LÉVI Ale on za nima jezdí jak do zoo.
TIM Co to meleš za sračky? Já tam s nima žiju, oni mě učej opravdu žít.
LÉVI Oooo! Jasně. Proto tady teď sedíš s náma.
CELESTA Já bych opravdu ráda –
LÉVI Ne, počkejte, počkejte, mě to zajímá, co k tomu chce pán ještě říct.
CELESTA (Matyldě, potichu cedí skrz zuby) … Matyldo… Matyldo…!
TIM Vy tady řešíte ekologii. Ale jenom v rámci trendu – jinak by vás nezajímala.
J.T. Ale jenom trendem můžeš něco ovlivnit. A když už to bez trendů nejde, tak je teď na nás, abychom byli dobrý trendsetteři a lidem ukázali ty správný.
CELESTA Je třeba, aby to bylo jasné, úderné a pochopil to KAŽDÝ.
TIM (vybuchne) „Aby to pochopil každej“, „aby se to hlavně líbilo“ a tím to KONČÍ! Co to bylo minule – ,,Perličky jak z mušličky, pro kluky i holčičky.“ – Na ten reklamní spot jsme si sem pozvali dvě malý děti a pamatujete si, jak ta holčička začala brečet, když olízla víčko té pasty? Ten kluk se jí začal smát a ona mu tu otevřenou pastu rozpatlala na obličej – celej vobličej volezlej do pěti minut. Ale pro diváky: ,,Perličky jak z mušličky, pro kluky i holčičky.“
MATYLDA Trošku se ztrácím v té vaší odborné diskuzi, ale jak byste si to představoval?
TIM Prostě pravdu (divákům) Pasta Zubabol – obohacená o exkrementy laboratorních myší! Místo fluoridu kousky rozemletých chrupavek. Chrup – chrup! Zubabol je trvanlivý, ale nadýmá! Kdo Zubabol koupí, rozhodně prohloupí. Budete takoví idioti?“
MATYLDA Chcete se posmívat zákazníkům?
TIM Blbec je ten, kdo si koupí pytel hoven, i ten, kdo mu ho prodává.
LÉVI To sme se tady fakt začali urážet?
ANASTÁZIE Nedá si raději někdo kafčo?
BOSCH „Blbec.“ (Cituje.) „Chová se jako blbec. Kdyby do sebe Rebeka každej den nenaházela aspoň hrst těch svejch pilulí, nezvládla by ani vyjít z baráku.“
(Ticho.)
CELESTA Prosím?
BOSCH „Chová se jako blbec. Kdyby do sebe Rebeka –“
MATYLDA My jsme vás slyšeli.
CELESTA Boschi, co to má znamenat?
ČENDA Tohle by přece o Rebece sám neřekl.
BOSCH Ne.
REBEKA To jste si někde přečet'?
BOSCH Ano.
REBEKA Aha. Takže… výborně. (Celestě) … To mě od vás fakt mrzí.
CELESTA Pardon?
REBEKA (vyjede na ní) Někdo si tu na nás vede složky.
ČENDA (Boschovi) Přečetl sis ještě něco podobného? O někom z nás?
BOSCH Ano.
BOSCH „I kdyby mu Anastázie řekla, že ho miluje, nebylo by jí to nic platný. Lévi by nedokázal mít vztah ani s krabicí od bot.“
LÉVI Hej – hej!
ANASTÁZIE Pane bože.
CELESTA To bych si nikdy nedovolila. Nic takového jsem nepsala.
MATYLDA Klid, klid, vše se vyřeší. Promiňte, Celesto, můžete mi říct, o co jde?
REBEKA Naše drahá kdykoliv – cokoliv o nás totiž hodně ví. Asi jí něco uteklo z těch zamčenejch šuplíků.
MATYLDA (jedná klidně a opatrně) Abych to dobře pochopila, Celesto, ostatní mají podezření, že Vám… řekněme, něco uniklo…. vy tedy máte nějaké –
ANASTÁZIE Šuplíky se složkama.
MATYLDA Ano. (Otočí se za Anastázii.) Děkuji, Anastázie. Vy tedy máte nějaké složky. Mohla byste nám říct, co v nich máte?
(Všichni čekají, jak se Celesta zachová.)
CELESTA (ví, že se jí teď nejvíce vyplatí být upřímná, pokouší se navenek zachovat klid) … Informace.
MATYLDA V tom tedy mají Vaši kolegové pravdu, ano?
CELESTA Ano. (Pauza.) Ale –
MATYLDA V pořádku, v pořádku. Já vás z ničeho neobviňuji.
CELESTA Nechte mě domluvit, prosím!
REBEKA Ale vždyť je to jasný!
CELESTA Nikomu jsem o tom neříkala, nikomu. Přece jsme tým. Za mnou můžete kdykoli… Nic z toho, co tam je, bych jen tak nepustila ven. Navíc to je napsaný –
MATYLDA Říkáte „jen tak“ – tedy v případě, že byste to potřebovala, byste se ale dokázala zachovat jinak. (Čeká na „odpověď“.)
CELESTA Ale já jsem to nepotřebovala! Proč bych – beru tuhle práci vážně, vždycky jste kdykoliv – kdoko…!
(Pauza. Celesta chce pokračovat, ale přeruší jí pípání mobilů – jako první mobil vytáhne J. T.)
CELESTA (audio z videa, vypneme / ztišíme v průběhu) Já se ti můžu na nějaký hajpovací cvičení vykašlat! Máme se rádi, jsme lidi co táhnou za jeden provaz, jsme jedna velká rodina – a já bohužel kapitán a musim tuhle podělanou loď plnou neschopnejch dotlačit námořníků do přístavu! A znova to zvládnu – a to ani nemusím žrát prášky, Rebeko. Zvládla bych to i bez tý přiblblý sekretářky – pardon – asistentky officu. Ironicky Kdykoliv cokoliv budete potřebovat, jsem tady pro vás. Přijímám každý názor, každou připomínku, jsem tu proto, abych vás všechny vyslechla a polaskala a přebalila!!!!
TIM Tak každej má… občas… špatnej den. Já věřím tomu, že je možné –
ANASTÁZIE (Celestě) Já vám… já ti teda něco řeknu: Ty jsi normální pokrytec.
CELESTA Tohle přece ještě neznamená, že jsem to psala já.
MAX Neznamená?
CELESTA Maxi!?
REBEKA (nabírá k pláči, hyperventiluje) Aha – jsme tým, zvládneme to, velká šťastná rodina –
J.T. Tak to přiznejte, uvidíte, že se vám uleví.
TIM … Akorát se tu ještě víc rozhádáme.
MATYLDA Opravdu, Celesto, nemá cenu to skrývat, pojďme se bavit otevřeně.
CELESTA Já dělám, že to nevidím.
Dobře to hrajete, jen co je pravda,
grimasy děláte – mně za zády,
mrkáte na sebe, jak vtipné, co?
To zaslouží si nehynoucí slávu!
Mít aspoň malou špetku citu v těle,
pak tenhle tyátr vám přijde trapný!
A vůbec – není důležitější, jak se k vám chovám, než to, co si o vás myslím? (Ticho.) Omlouvám se. Je mi opravdu líto, že vyvstaly na povrch tak citlivé osobní informace. Já se ale přece nebudu přiznávat k něčemu, co jsem neudělala. Navíc (Matyldě) kdybyste mě PŘEDTÍM nechala domluvit (zpět k ostatním) takhle já svoje poznámky nevedu. Nemám tušení, co to znamená.
(Ticho.)
REBEKA TY TAK KECÁŠ!
MATYLDA (záměrně ji ignoruje, ví, že jakákoli pozornost, kterou jí kdo věnuje, to jen zhorší, hlavní je teď vyřešit spor) Povězte mi: je tu někdo, kdo by podle Vás něco takového mohl udělat?
CELESTA (ostatním) Nevím. Já opravdu nevím. (Boschovi) BOSCHI! Odkud tuhle informaci máte?
BOSCH Strana 56 ze 132, 75 460 znaků, obraz 31, interiér, dámské toalety.
CELESTA Vidíte – mohli jsme si ušetřit čas. A název dokumentu?
BOSCH Za stěnami duší final.
J.T. No tak to bude skript k nějaký béčkový telenovele
CELESTA Očividně je to napsané podle nás.
REBEKA O tobě tam zatím nepadlo ani slovo.
CELESTA Vyřešíme to v klidu, ano? Prosím, aby se ten, kdo za touhle věcí stojí, sám přiznal. (Ticho.) Okamžitě. (Ticho. Tohle je přesně ten moment, ve kterém by se jí v noční můře začali všichni vysmívat.) Mám počítat?
J.T. Tak snad jsme dospělí…
CELESTA Fajn. Boschi, kde jste ten dokument našel?
BOSCH V kuchyňce.
CELESTA A kdo ho měl předtím u sebe?
BOSCH Já nevím, jestli se mi to chce říkat.
CELESTA ODPOVĚZTE NA OTÁZKU!!!
BOSCH … Slečna Lenka.
CELESTA (podívá se na Lenku, to už nevydrží, je na ní příliš velký tlak, „do placu“, zlomí se jí hlas) Tak se přiznej, ty svině!
(Ticho, všechny to zaskočí.)
LENKA (nabírá) Já jsem jen zákrsek a špunt a skrček,
oušlapek, pulec, nedomrlé nic.
(divákům?) Ta jména bych změnila. Píšu scénář… Nechci celej život vymýšlet debilní slogany. Vím, že vy si to nemyslíte, ale mám na víc než dělat – TOHLE.
TIM (Lence) Jak sluší ti ta přirozená plachost,
ten dívčí stud, ta vzácná nesmělost!
REBEKA Ušetřete nás.
CELESTA Máš padáka a ten dokument hned zničíš.
LENKA (snaží se za sebe postavit) Mrzí mě, že si to díky téhle situaci vykládáte osobně, ale nesmažu to!
MATYLDA Navrhuji, abychom –
REBEKA Uvědomujete si, že tu vyjednáváme s člověkem, co tu na nás sprostě sbírá osobní informace? Nějaká debata není na místě, prostě to přinese, vodejde, hotovo.
CELESTA Přece jen je třeba se držet nějakých postupů, alespoň formálně.
REBEKA Hovno postupy! Vypadne!
MATYLDA Rebeko.
REBEKA (dostává se do ráže) A ty už běž taky do prdele, nikomu tady nepomáháš! To JÁ jsem tady ta, co dělá dobrou náladu. A můžu si bejt klidně psychicky úplně na sračky a stejně sem přijdu a nasávám energii ze Země, představuju si, že zakořeňuju a rostu, já ROSTU, ty krávo, rostu… jako semínko. No tak! Deme! Chytneme se za ruce… Pojďme se chytnout za ruce! Pojďme! A všemu se tu zasmějeme! Ha ha ha ha. No tak! Smějeme se! Ha ha ha ha. NO TAK! Smějeme… JSME SEMÍNKO!! JSME PRODUKTIVNÍ!! A PRYČ S TIM!!! KURVA. (V pláči se zhroutí na zem.)
ANASTÁZIE Fakt raději nechcete to kafčo? Někdo?
VÍCE MÉNĚ VŠICHNI (se na ni utrhnou) Ne!
Celesta a Lenka jsou na nože, ostatní neví, na koho mají být naštvaní víc.
MATYLDA PROSÍM! Jsme si jistá, že se dá celá tato situace v klidu a bez vzájemného ponižování vyřešit.
Lenka/CELESTA Ale vona!
MATYLDA Dámy, prosím, v první řadě nepoužívejme žádné „ona“ nebo „ty“ prohlášení, ale zkusme pouze „JÁ prohlášení“. Například: „Já se cítím podvedená a mrzí mě, že si chtěla zveřejnit soukromé informace, Leni.“
ČENDA (cukají mu koutky, potom do ticha trochu vyprskne smíchy)
MATYLDA ŠŠŠ, prosím…Lenko…
Lenka Já… (Koukne se na Matyldu, zda si zatím vede dobře, ta na podporu kývne hlavou.) … Já cítím… lítost, že se vás to tak dotklo… Já jsem nic o vás nechtěla použít ve zlým… (Potom se neudrží a potišeji dodá.) na rozdíl od někoho…
CELESTA Co? Co bylo to poslední? Slyšela jste to, Matyldo?!
MATYLDA (rázně zasáhne) Ano, to rozhodně nebylo „JÁ prohlášení“. (Přísně se podívá na Lenku.) Ale poměrně slušný začátek… Co byste za sebe chtěla říci vy, Celesto?
CELESTA Ehm… JÁ… cítím, že to od Lenky bylo naprosto neprofesionální a…
MATYLDA Pardon, ale to VŮBEC není já prohlášení, zkuste to, prosím, ještě –
Lenka JÁ už se dlouho cítím jako kus hadru, protože tak je tady naše paní vedoucí zvyklá s lidmi zacházet a může se u toho usmívat, jak chce!
MATYLDA Ne to, prosím, zkusme začít znovu od zač –
CELESTA JÁ cítím, že sis toho dovolila právě dost! (málem by se na ní vrhla)
MATYLDA NE! NE! Přestaňte! DOST! Klid! Taak (hluboký výdech) Pojďme vyzkoušet něco jiného, třeba techniku Otevřených dveří.
Lenka Já jí klidně otevřu!
CELESTA Já bych se vůbec nedivila, kdyby si to video poslala ty…
MATYLDA Aah, můžete se, prosím, chvíli soustředit na –
ČENDA Ne, ne, počkejte, to je pravda – je přece důležité, vyřešit odkud se to video vzalo…
ANASTÁZIE Kdo ho poslal – kdo nás šmíruje!
MATYLDA (ztrácí trpělivost) A nebylo by lepší vyřešit nejdříve tento konflikt a poté se posunout k dalším problémům! Bude- bude- Bude to jenom chvilka, pokud budete následovat moje instrukce, já jsem zatím měla v řešení konfliktů téměř deva, deva, deva-90ti procentní úspěšnost a nerada nechávám věci nedořešené-né.
TIM Teda, myslím, že vy sama byste měla trochu upustit páru…
MATYLDA Co tím chcete říct?! Já – jsemmmm nap-rosto v po- v po- v po
(Všichni zírají.)
J.T. Wtf…
CELESTA Matyldo? Matyldo jste?
TIM Co jste?
LÉVI Omdlela nebo co?
ČENDA V sedě?
REBEKA Dýchá?
LÉVI Ani náhodou. Ale voní – zvláštně. A tady má… něco jako… dírku – tady?? ó – na nabíječku.
ANASTÁZIE Žžjóóva, ona je nějakej robot jako?
BOSCH Zajímavé…
SANDHANDLER (s úsměvem) Krása…
J.T. Jak to, že jsme si toho nevšimli?
TIM Protože je stejná jako my.
LÉVI (ožil) Nemůže bejt stejná, když je robot.
Lenka Ale je. Teda do teďka byla.
REBEKA Divila bych se, že by o tom Celesta nevěděla.
CELESTA Já jsem vážně…
ANASTÁZIE Žvásty
Lenka Tak se přiznejte: Je tu ještě někdo robot?
ČENDA Stejně to poznáme podle kabelu. Pokud teda nejste na baterky.
CELESTA (na Lenku) Jestli to nejsi třeba zrovna ty.
Lenka Upřímně, jestli se tu někdo z nás choval jako robot, tak jsi to byla ty, Celesto. Ale to bych urazila Matyldu. Ty tvoje sladký naučený řečičky!
CELESTA Jsi sprostá. Ale v klidu, zvládneme to. Začněme uvažovat rozumně – teď je aspoň jasné, kdo se nám naboural do kamerového systému! Ts, specialistka na vztahy na pracovišti!
(Matylda se na chvilku probere – všichni se leknou.)
MATYLDA (její hlas zní více roboticky) Ne, to není můj účel… Prosím, věřte mi. Provádím jen standardní, všeobecný sběr dat na vývoj umělé inteligence.
J.T. No a co je asi sběr dat, prostě nás nahrává!
(Davový rozruch.)
MATYLDA Ne! Ne. Nejsem naprogramována zneužívat umělé vědomí proti lidskému druhu. Musíte mi věřit.
CELESTA Já nechápu, že jsme tady tu komedii neprokoukli. Byla jste mi opravdu sympatická, ta představa, že jsem důvěřovala něčemu takovému…
ANASTÁZIE A já jí nosila kafe jako blbka!
MATYLDA Kafe mám… ráda.
BOSCH Má ráda!
J.T. Ale zpátky k věci… Hej, Matyldo. Přehraj, co jsi nahrála za poslední hodinu.
MATYLDA (lip-sync hlasů ostatních – Celestiným hlasem) „Tak začneme! Většina z nás už se zná. Jsme zaběhnutý tým, který si při minulých projektech vedl naprosto skvěle…
J.T. Přetočit 20 minut.
MATYLDA (J.T.ho hlasem) „Ekologie je teď super trendy!“
LÉVI To je psycho.
ANASTÁZIE Přetočit na mě!
MATYLDA (Anastáziným hlasem) „Ono se to stalo za mými záda, víte!“
CELESTA Já, myslím, že to nám všem jako důkaz stačí!
MATYLDA Já přísahám, to vše slouží-slouží-slouží k obecné analýze lidské komunikace.
MAX Přesně. Neřešte hovadiny. Vy se jí bojíte, ale přitom každej u sebe dobrovolně nosíte sledovací zařízení a ještě jim do něj sami přidáváte informace. Stejně o vás všichni vědí všechno
ANASTÁZIE To je pravda – Já ani nevim, kdy jsem si naposled VYPLA mobil! Jako fakt vypla, ne jako na letadlo, že jo…
DOŘEŠIT VRÁTIT SE K TOMU VIDEU.
REBEKA (trochu hystericky) Musíme to zkusit vypnout…! Všechno, všechno vypnout!
MAX To je teda dost naivní si myslet, že vypnutí něco vyřeší…
ANASTÁZIE Co jako? Nevyřeší?
MAX No, zkrátka to takhle nefunguje, že vypneš – jsi nezjistitelnej, anonymní. Např. polohový zařízení posílá data i po vypnutí.
ČENDA Tak je rozmlátíme na kousky!
J.T. A co támhleta? (Ukazuje na Matyldu.)
ČENDA No ta se nakonec od mobilu moc neliší, jen jí dali hezkej obal… A když vypnutí nestačí, tak…
(Všem postupně dochází, co je třeba udělat, někdo Matyldu chytne, ostatní se na ní chtějí vrhnout.)
SANDHANDLER Haló!? Není to něco jako vražda? Já vím, že z filosofického hlediska asi ne… ale kdo to teď dokáže takhle narychlo zpracovat ve svý hlavě…? … má duši a tak. Nebo ne? … Ale O.k. Je to na vás.
MATYLDA Já mám, mám… já mám… (Seká se.)
BOSCH Počkejte! Já bych se na to zkusil podívat.
REBEKA Jak jako?
BOSCH Přeprogramovat na naprosto neškodnou osobu.
TIM Osobu?
MATYLDA Ano, osobu. Já… děkuju.
BOSCH Je vděčná!
(Usmějí se na sebe.)
Matylda (Boschovi) Děkuju.
(Ostatní na ně nechápavě zírají.)
ČENDA No tak dobrý… Takže rozmlácení bude stačit nebo…?
MAX Nemyslím si…
Lenka Jako proč?
MAX Nejde přece o ni – ta to jenom nahrává.
J.T. Shromažďování dat je největší byznys dneška – to je pravda.
CELESTA Někdo ji sem na nás poslal?
REBEKA Tak pro koho to děláš?
MATYLDA Nevím, že bych to dělala pro někoho.
LÉVI Kdo to platí, ten si to objednává, ne?
(Všichni se podívají na Sandhandlera.)
SANDHANDLER Jsem tady s vámi – proč bych si to ještě nahrával? A platil za to?
MAX Je to hacknutý všechno. Nemůžeme před tím utéct. Nedá se to vypnout. Mělo mi to dojít. Myslel jsem si, že to budu já…
ANASTÁZIE Takže je to nějakej pokus na nás?
CELESTA Na tohle asi fakt nemám.
J.T. Jako, že celou dobu nešlo o žádnýho Shakespeara, žádný team building?
BOSCH Brainstorming.
TIM Fucking shit.
ČENDA Žádná koala?
ANASTÁZIE Verlyba.
REBEKA Semínko štěstí.
CELESTA Jde vo mě? Dokázat mi, že jsem nechopná?
REBEKA Těhotná?
ANASTÁZIE Blbá?
LÉVI Chci svýho právníka!
REBEKA Ty máš právníka?
LÉVI Ne. Ale to se říká v takových chvílích, ne?
SANDHANDLER V jakých chvílích?
LÉVI Když už nevíš, kudy kam. Když to vypadá, že je konec.
ČENDA To je teď?
LÉVI Buší mi srdce a potím se.
TIM Proč by tohle měl být konec? Umíme se na to přece vykašlat, ne?
MAX Totální odpojení?
TIM Přesně – odpojení, očištění. Šamani tomu říkají awantanga.
(Přechod k rituálu – beze slov.)
TIM Už nikdy od vás nebudu mít zmeškané hovory.
ANASTÁZIE Už si nikdy neobjednám legíny online.
MAX Už nikdy nebudu hackovat přes MdCrack, NetView, Haktek, CurrPorts, NetCat a Neo Trace Pro.
ČENDA Už nikdy si nestáhnu aplikaci bič do kapsy. (švihne bičem na mobilu.)
LÉVI Už nikdy neuvidím široký výběr sexuálních robotek promazana strojovna tečka cz.
CELESTA Už nikdy se nebudu uklidňovat videama s koťátkama. Mňau.
REBEKA Už nikdy neseženu Lexaurin online.
LENKA Už nikdy si nepřečtu motivační citát na Instagramu. Je jedno, kol'ko l'udí ťa zhodí na dno. Už je len na tebe, či sa rozhodneš zostať na tom dne, alebo sa postavíš z toho dna a pojdeš zase hore. (Inka z Blavy)
BOSCH Už nikdy neopravím faktickou chybu na Wikipedii.
MATYLDA Už nikdy si nepopovídáme se Siri. (vytáhne mobil) Hey Siri. Goodbye.
J.T. Už nikdy…
J.T. Nepošlu emoji, co přesně vystihuje moji náladu, už nikdy mi nepřijde hezkej komentář, neupravím selfie, neswipnu doprava, nepokecám do čtyř do rána na Clubhousu s lidma, co ani neznám, nebudu stalkovat profil svojí crush na Insta, abych pak mohl nenápadně zareagovat na její story a slidnul tak do jejich DM’s…
ČENDA Nemůžeš to urychlit? Stejně tomu nikdo nerozumí.
(Rozjede se video, kde je J.T.ho alter ego.)
EGO Ale on to nedělá kvůli vám, ale kvůli sobě, že?
LÉVI A to je kdo?
EGO Ahoj hvězdo. Tak co je s tebou? Nechceš udělat tu hovadinu, viď?
J.T. No…
EGO To je teď naše nová image? Sad boy? Buuu. Kdes to viděl? To neprodává.
J.T. Dobře, ale…
EGO Všechno, co přijde po „ale“ jsou shity. Nebuď hysterka a mysli pozitivně. Jsme v tom spolu. Vždycky. Jasný? A nezapomeň: „Úsměv je mou zbraní a…“
J.T. A… „neplatím nic za ní.“
EGO No vidiš – a hned je líp!
(Pustí Dádu: https://www.youtube.com/watch?v=xbrzM19iCN8.)
J.T. Mně nějak není líp… A mám pocit, že tohle už nejsem já… A zas bez toho už nikdy nebudu celej… Vždyť já už si nepamatuju svět bez toho…
J.T. se chystá vypnout svůj telefon a věnovat ho rituálu vypnutí. EGO začne blikat, glitchovat, svítit ostatním do obličejů
EGO Pochybným kouzlem jste popletli jí hlavu.
Prolhaným hlasem lásku prolhanou,
do jejích myšlenek jste vetřeli se
a poslušnost, již dcera dluží mně,
ve vzpurnou paličatost jste chtěli proměnit.
BOSCH On cituje Shakespeara!
EGO Měj přece rozum.
LENKA Cože?
BOSCH Obraz 1, Egeus.
(Všichni listují výtiskem Snu.)
EGO Domluv svému srdci.
ANASTÁZIE A jo!
EGO Což nestvořil jsem tvou krásu? Nevtiskl ti tvar jak pečeť vosku? Není snad jen v mé pravomoci uchovat, či zničit to, co patří jenom mně?! Patříš jenom mněeee!
(J.T. vypne a odloží mobil.)
ANASTÁZIE A to je všechno?
TIM Ještě musíme prožít awantangu.
(Tim provádí rituál, začne to vypadat, že má záchvat, je úplně mimo sebe. Tim se pořád zmítá, už to začíná být za hranou.)
REBEKA A to má jako nějak vypnout ty mobily?
BOSCH Z racionálního hlediska je to dost irelevantní.
ČENDA Z každýho hlediska je to píčovina.
LÉVI A vypadá to nechutně.
ANASTÁZIE Já prdim na nějaký vypínání. Kde je moje baterka. Volám záchranku!
(Zhasnou světla.)
CELESTA Kdo jste zhasnul?
Lenka Můžete mi s ním někdo pomoct? Hej – nechodíte všichni na firemní kurz první pomoci?
LÉVI Já se vždycky nechám jenom podepsat.
J.T. Můžu vás třeba zkusit nějak motivovat…
Lenka Běžte do prdele.
ANASTÁZIE Ještě, že mám tuhle pohotovostní. (Rozsvítí malou baterku.)
Lenka Time?
MATYLDA Ráda bych ti pomohla, ale…
Lenka Ty se k němu ani nepřibližuj!
(Timův záchvat nabírá na obrátkách.)
ČENDA Třeba bysme ji mohli použít jako defibrilátor.
BOSCH To by jí ale mohlo ublížit.
REBEKA Jí? A co von?
ANASTÁZIE (zapne svůj mobil – ale zarazí se) Nefunguje to! Teda jo – ale divně.
Lenka Voláš tu záchranku?
ANASTÁZIE Právě – že to nejde – on ty mobily fakt nějak vypnul. Úplně. Hele.
BOSCH Nemá to racionální vysvětlení, ale tento zapnutý mobilní telefon není připojen k žádné síti.
(Tim se uklidní a probere se.)
LENKA Jo!
(Lenka Tima políbí.)
LÉVI Když se tu začnu zmítat, taky mě někdo začne líbat?
ČENDA Vždycky jsem si to o nich myslel.
(Ostatní je pozorují.)
Lenka Tak ho miluju, no a co!? Nejsme jenom milenci. Milujeme se. A děláme to spolu! A je to nádherný! (Dívá se na Tima – možná ho drží za ruku? v každém případě se nějak dotýkají – ale přesto mluví stále k ostatním, pevně, skoro tak pevně, sebevědomě a silně jako v dialogu Demetria a Heleny.) Nestydím se za to. Jsem při tom královna a jsem silná a nahoře a vím to díky němu. (Obrátí pohled zpět na ostatní, skončí na Celestě.) Tak co? Vyrazíš mě podruhý?
CELESTA Já přece nic neřikám. Dokonce vám to přeju. Pane Sandhandlere, vypadá to, že ten váš projekt poněkud vykolejil. Pane Sandy?
ČENDA Podle mě tu není.
LÉVI Nemůže tu najednou jen tak nebejt.
ANASTÁZIE Došlo vám, že když zhasnu…
LÉVI Tak je tma.
ANASTÁZIE Úplná tma.
REBEKA Nesvítí ani kontrolka tý bezpečnostní šmírovací kamery.
Lenka Mám strach. Trochu.
MATYLDA Na začátku ale byla tma, ne?
SANDHANDLER Na počátku bylo slovo, a to slovo, bylo Sandy. Tedy já. Ale to nevadí. A pak bylo světlo….
(Sandhandler stvoří světlo-stínohru a hraje u toho na trubku. Světlo od Sandhandlera je hezký. – Po chvíli Sandhandlerův stín zmizí. Anastázie za ním běží – ale už tam není – ve světle baterky je jen prázdný prostor.)
ANASTÁZIE Odpojil se. Jako ty mobily.
REBEKA Co?
ANASTÁZIE Já jenom – když ty mobily fakt nejdou – chápu to správně, že jsme…
REBEKA Odpojený.
J.T. Bez dohledu.
CELESTA Neodposlouchávaný.
MAX Bez dat.
TIM Awantanga.
(Rozhostí se mír…)
BOSCH Já si nepřipadám v sociální sféře příliš zorientovaný – ale – tohle je, zdá se, poměrně pozitivní situace, ne?
REBEKA Zdá se, že ano…
ANASTÁZIE A jde to i bez lexaurinu.
ČENDA A teď?
TIM Teď už nic…už jsme jenom my.
ANASTÁZIE Já se cítim taková… jako… s váma! A ne jako semínko štěstí, promiň, Rebčo…
Max Musim vám něco říct.
ČENDA ironicky Taky tě milujeme…
MAX Ne to ne.
CELESTA Maxi, to nemusíš.
MAX Počkej, ty nevíš, co chci říct.
CELESTA Už to není nutný, všichni jsou spokojený
MAX Já nejsem normální ajťák.
LÉVI Po dnešku tady není normální nikdo.
MAX Já se sem infiltroval – za pomocí tady ségry.
REBEKA Vona je tvoje ségra?
MAX Já to tady chtěl zrušit. Rozebrat ten váš pitomej korporát. Ale vy ste si to rozebrali sami, což čumim.
ČENDA A jak si to chtěl udělat?
MAX Timhle.
(Ukáže jim tašku . Max tašku otevře a tam jsou koláčky.)
ANASTÁZIE Koláčkama?
TIM To nebudou obyčejný koláčky…
Lenka Ty si nás tady chtěl zhulit!?
MAX To nejsou marihuanový koláčky. Ale LSD koláčky.
J.T. Dobrej upgrade…
MAX Měl to bej mega trip, kterej by vám otevřel oči.
CELESTA Tys mě normálně zneužil!
MAX Ale nakonec to nebylo ani nutný – zrušili ste se sami.
CELESTA Voni mě za tohle vyrazej, že jo?
LÉVI Všechny nás vyrazej.
ANASTÁZIE Pudu montovat auta jako naši…
REBEKA Nepudeš.
Lenka Jak to, že ne?
REBEKA Protože se o tom nikdo nedozví. Všechno je přece vypnutý.
LÉVI A jo – dyť jsme odříznutý.
ANASTÁZIE Takže můžeme všechno?
CELESTA Asi jo.
(Něco dělají do kamer a čidel – ukazují fakáče, dělají posunky, některá z dívek dokonce v záchvatu euforie zvedne tričko – a když se nic neděje, fakt jim dojde, že jsou odříznutý.)
REBEKA Ale v tom případě by byla škoda, kdyby se tohle nevyužilo.
LÉVI Ty vole – kolik toho je?
MAX Já nevěděl, kolik vás tady bude. Vzal jsem jich raději víc.
J.T. To jako vo dost víc…
(Rebeka sáhne po koláčcích, ale Max nechce.)
MAX Hej, hej – to mělo svůj důvod.
TIM Tak se najde jinej.
MAX Neblbněte!
REBEKA (trošku hystericky) Právě, že teď blbnout můžeme!
MAX Vrať to!
LÉVI Jedem podle tvýho plánu, ne?!
ANASTÁZIE Spácháme ekosebevraždu! Já sem kouřila jenom jednou, ale nešlukovala jsem!
BOSCH V době studené války chtěli Američané tajně aplikovat Ruským politikům LSD, aby je tak navedli na cestu míru.
ČENDA Chtěli zhulit Rusko?
TIM Nemohli by sme zhulit Číňany?
MAX Plácáte kraviny – dejte mi to!
(Všichni začínají prchat, přehazovat si tašku s koláčky. Taková dětská zlověstná hra. Sandhandler recituje Shakespeara, u toho parta se smíchem zadrží Maxe, přivážou ho k židli. Celesta tomu nebrání, protože je na něj nasraná, že ji chtěl zneužít.)
SANDHANDLER A teď vás proženu, to bude tanec,
bažinou, křovím, hložím, kapradím,
hned budu chrt a hned zas kanec,
bezhlavý medvěd, však si poradím,
jak vzteklá kobyla vás budu hnát
a budu řehtat, štěkat, chrochtat, řvát!
Sem a tam, však já jim dám,
proženu je sem a tam,
pán a nepán, já jim dám,
tohle umím, tím jsem znám.
(První adept si jde pro koláček- a pak už následují další.)
Á, jednoho tu mám!
Tři už máme, jedna schází,
pořád mi to nevychází.
Tady jde a jak se plouží,
jak jí Amor duši souží,
to si ženská nezaslouží.
Dva se jedné dvořit budou,
aspoň neumřeme nudou.
Moje gusto, to mám rád,
bude mela, chci se smát.
Všichni si už LSD koláček dali, poslední váhá Čenda. Postava otce bude figurovat i v předešlém ději – stanou se jím střihem všichni, repliky si potom rozdělí.
OTEC Jak do toho jednou spadneš, je konec! Bez pravidel se z tebe stane houba! Chceš být houba?
ČENDA (zavrtí hlavou)
OTEC Správně. A teď to rozmačkej.
ČENDA Cože?
OTEC Drobky. Rozmačkej to na drobky. Znič to!
(Čenda proti vůli svého otce pomalu vloží koláček do úst. Čenda si užívá koláčku v ústech.)
Si houba! Si houba… si houba….
(Otec se začne se smát, až se postupně zakucká stařeckým kašlem – jeho smích postupně převezme Čenda, na kterého už účinkuje LSD… poprvé v životě je volný. Zmnožená postava otce se postupně rozpadne do našich jednotlivých postav.)
(Do popředí se dostane Rebeka – ukáže svoje velké těhotenské břicho.)
REBEKA Jde to strašně rychle… ale to nevadí. Budu ho mít ráda. Nebo jí… rozbrečí se
(Celesta si přisedne k pořád svázanému Maxovi.)
MAX Nemůžeš mě rozvázat?
CELESTA Ani ne. Takhle mi nikam neutečeš. Víš, že jsem ti vždycky tajně záviděla, jak dokážeš být v pohodě? Jak je ti jedno, co si o tobě naši myslí?
MAX Co to meleš?
CELESTA Jenom jsem neměla odvahu se vykašlat na to, co si naši přejou… ale teď už je to v pohodě. A přitulí se k nohám Maxe, který je pořád bezmocně přivázaný k židli
(Bosch jde směrem k Matyldě. Matylda se na něj podívá. Bosch se zastaví. Matylda se na něj usměje.)
BOSCH Pardon. (Otočí se.)
MATYLDA (zastaví ho pouze svou replikou) Ne. V pořádku.
BOSCH (nejistě se usměje) Dobře. (Přijde k ní blíž.)
MATYLDA Já…
BOSCH (chce mluvit první, říct jí všechno, co cítí, nad čím v souvislosti s ní uvažuje, touží se jí zeptat na tolik věcí, zároveň by ji teď ale chtěl možná ze všeho nejradši říct, že je mu hezky, když je u ní blízko a jsou sami) JÁ… víte –
MATYLDA … Víš.
BOSCH Dobře. Víš, já… (Poodejde, zlobí se na sebe – je naštvaný, že přestože má v sobě tolik nových emočních informací, není dobře schopen je formulovat a komunikovat.)
MATYLDA 0110 –
BOSCH (ohromený) Já –
MATYLDA Rád? Ty… rád?
BOSCH (podívá se na ni, je vzrušený situací, ale zároveň se nad sebou snaží udržet „kontrolu“) Možná. Tak něco. Asi ano, ano, rád.
MATYLDA Radši… 01001?
BOSCH 0101.
MATYLDA 1110.
BOSCH 11… 010!
(Bosch se rozběhne pro míč, přinese ho před Matyldu. Roztáčí míč na prstě. Matylda je okouzlená, Bosch je šťastný. Když Bosch roztočí míč na prstě potřetí, Matylda se ho dotkne. Bosch se v tu chvíli otočí na ni a nechá míč míčem, ať se dokutálí, kam chce. Matylda k němu natáhne ruku, ale těsně před tím, než se stihne dotknout jeho tváře, vybije se. Bosch je zmatený. Vezme hřbet její ruky do své dlaně a pohladí se. Pohladí se podruhé. Vezme její tvář do dlaní. Nic nefunguje, Matylda se nehýbe. Bosch má zrychlený dech a panikaří. Něco ho přece jen napadne.)
BOSCH (jako by říkal „vydrž, hned jsem zpátky!“) 0010. (Odchází pro nabíječku.)
(Lévi, který se možná celou dobu jen nečinně dívá z povzdálí? – Přijde k Matyldě. Je vzrušený. Začne jí máchat rukama před obličejem. Když vidí, že nereaguje, odnese si jí a posadí na klín, jednu její ruku si položí kolem svých ramen, druhou na stehno.)
(Lenka a Tim.)
LENKA Mám toho dost. Chtěla bych být s tebou? Prostě… normálně?
TIM Tak se mnou buď. (Políbí jí.) Máš jí.
LENKA Co?
TIM (dá jí „babu“) Máš jí! (Odběhne.)
(Lenka zůstane stát. Tim se otočí, a když uvidí, že Lenka zůstala na místě, také se zastaví. Lenka se lišácky usměje a rozběhne se za ním. Tim před ní utíká. Honí se po jevišti jako malé děti.)
(Bosch, Matylda a Lévi.)
BOSCH (najde nabíječku, vykřikne) 0010!
(Běží k Matyldě, ta tam však není – když se otočí, uvidí Léviho s Matyldou na klíně, ještě zoufaleji:)
0010…2 („Miluji tě“)…?
(Matylda se probere, dá Lévimu facku, podívá se na Bosche, zvedne k němu ruku, ale opět se, tentokrát finálně, vybije. Lévi zvedne Matyldě ruku, Boschovi s ní zamává a dál se jí „věnuje“. Bosch a stejně tak i Anastázie zírají na to, jak si Lévi užívá s vybitou Matyldou. Milostný mnohoúhelník teď vizuálně doplňuje ještě těhotná Rebeka.)
BOSCH (absolutně zdrcený, snaží se přes nějaký stereotyp získat ztracenou rovnováhu, Anastázii) Myslím, že si potřebuji dát kávu. Anastázie, mohu Vás poprosit?
(Anastázie je v srdci raněná a na nějaké posluhování nemá ani pomyšlení.)
ANASTÁZIE Teď ne. Už ne!
(Bosch ovšem zažívá něco, co nikdy nepoznal – příval bolestivého citu.)
BOSCH Káva obsahuje téměř 200 látek, které mají na zdraví člověka pozitivní účinky.
ANASTÁZIE Obsluž se sám.
BOSCH Nemohu se hýbat, ale potřebuji kávu. Velkou část zdraví prospěšných látek v kávě tvoří polyfenoly, což je významná skupina antioxidačních látek, které najdeme i v zeleném čaji či červeném víně. Zařve Ani jedno zde ovšem nemáme, proto, prosím, kávu!
(Bosch poprvé v životě zařve a chytí brutálně Stázku – ta se ovšem nedá.)
(Sandhandler v pozadí tančí.)
ANASTÁZIE Drž hubu! Je mi z vás na blití. Říkám, zavři hubu! Vy nevypasený stádo konzumních sviní!! Kdo bude vaše další oběť? Co! Kráva nebo vůl? Asi kráva, protože poskytne to zkurvený tučný mlíko do vašeho kafe v barvě hoven. Co na mě všichni čumíte! To kafe? Žejo! No dej si to jedno zasraný kafe! Nebo raději jedno zpíčený, protože to servíruje ta velká píča tam vzadu, co nerozumí ani vlastní zajebaný práci? Už nezapadá do šuplíčků? Jaj, kurva, no to mě ale fakt mrzí, do píči! (Začne se historicky smát a podávat ostatním ruce) Dobrý den, paní píča jméno mé a vaše? Paní Kunda, no opravdu krásné jméno, těší mě. (Ostatní jí chtějí pomoct) Ruce pryč, říkám ruce pryč. Nesahejte na mě!
(Anastázie pláče. J.T. k ní nejde, ale mluví na ni.)
J.T. Jak povadly ti růže ve tvářích!
ANASTÁZIE Myslím, že chřadnou nedostatkem vláhy,
záplavy slz jim asi nestačí.
(J.T. si uvědomuje, jak zamotané vztahy se rozprostřely kolem nich.)
J.T. Jakživ jsem nečet, jakživ neslyšel,
že by to někdy, co svět světem stojí,
upřímná láska měla zrovna lehké.
Milence buď rozděluje původ –
ANASTÁZIE Co s tím, když dámě učaruje kmán!
J.T. Anebo se k sobě nehodí věkem –
ANASTÁZIE Co s tím, když dívenka si bere dědka!
J.T. Anebo se do lásky pletou příbuzní –
ANASTÁZIE Co s tím, když cizí zrak nám lásku hledá!
J.T. Anebo když je volba vzájemná,
tak přijde válka, nemoc nebo smrt,
promění lásku v jeden krátký vzdech,
v prchavý stín a v pomíjivý sen,
jenž černou nocí kmitne se jak blesk,
ozáří vášní nebesa i zem,
a dřív než člověk stačí rozhlédnout se,
čelisti tmy zas všechno pohltí.
Tak vše, co vzplane, brzo zhasne zas.
ANASTÁZIE Že milencům vždy v lásce něco brání,
bude už asi dáno osudem.
(Anastázie vytáhne svoji rtěnku a snaží se dát se zase do pořádku. Potom se podívá na J.T.ho.)
ANASTÁZIE Hele, ty J.T. – potom, nešel by ses se mnou někdy projít? Jen tak?
(J.T. nic neřekne, ale vezme si její rtěnku. Chvilku ji pozoruje, potom si začne barvit rty… Anastázie pochopí, že je sama.)
Sandhandler cituje Shakespeara při závěrečné apokalypse.
J.T. se mění v jinou bytost Celesta si vozí Maxe sem a tam, objímá ho, sedá si mu do klína – začíná se chovat jako by ho vlastnila. Max se moc nemůže bránit ANASTÁTIE ??? Čenda objeví , že v tašce jsou další koláčky. Lenka a Tim najdou zvířecí kostýmy. Lévi si užívá s Rebekou, která se nemůže bránit J.T. zpívá árii nebo Bowieho. Anastázie ??? Lenka a Tim jeden druhého milostně oblékají do zvířecích overalů, nasazují si ouška. Čenda se cpe koláčky – dávka, kterou tím do sebe dostává, je šílená. Lenka a Tim se proměňují v siluety lesních bytostí, drží se za ruku. Celesta začíná líbat svého bratra, který je pořád připoutaný k židli, brání se, židle se kácí, ale to Celestě nevadí. Anastázie ??? Čenda někam odfrčel – jakým způsobem a kam, je jedno – každopádně musí být zřejmé, že zažívá trip století a není jasné, jestli se někdy vrátí. J.T. a jeho hlas se nad tím vším vznáší – stal se bytostí z jiného vesmíru. Rebeka porodí plyšového medvěda
| Sandhandler Hladový lev teď do tmy řve, vlk zas vyje na měsíc, oráč chrápe, však se dřel, nevzbudí ho ze sna nic.
Oheň v krbu dohořívá, sýček houká odněkud, chudákovi, který zmírá, věští rubáš, věští smrt.
Přišel čas, kdy všechny hroby rozevřou se dokořán, duchové se špacírují po hřbitově sem a tam.
To my elfi máme rádi, k Hekatě přec patříme, každý z nás před sluncem pádí, za tmou jdem jak za svým snem.
Tenhle dům ať už je v klidu, já jsem tady od úklidu, poslali mě napřed sem, abych zamet koštětem
Maličko se to zvrtlo – no, tím líp, kdy se nám povede tak skvělý vtip
|
Při závěrečné apokalypse běží na screenu hlášky z chatové konverzace.